Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Samozřejmě že pozorováním emocí zkoumám, jak se emoce chovají. Jejich zkoumáním je umím rozpoznat od jiných psychických jevů a poznávám, jaké mají charakteristické vlastnosti - a to jak obecně emoce jako typ jevu, tak i každá jednotlivá emoce. Zpochybňováním kognitivní validity introspekce zpochybňuješ základní lidskou zkušenost. Stejně tak zkoumáním dalších psychických jevů a funkcí zkoumám jejich chování a poznávám jejich vlastnosti. Tím poznávám, jak fungují jednotlivé komponenty psychiky a v důsledku toho i jak funguje psychika jako celek. A tohle poznání můžu rozšiřovat. Tvoje analogie o kódu a uživatelském rozhraní tady nesedí.

ad soucet:
ty nezkoumas chovani emoci, ty pouze katalogizujes subjektivni dojmy, ktere ti tvuj hardware (mozek) serviruje jako hotovy produkt - to, ze umis rozpoznat hnev od smutku, ma pro pochopeni "funkce psychiky" stejnou vypovedni hodnotu, jako ma schopnost rozeznat ikonu Wordu od Excelu pro pochopeni strojoveho kodu a spravy pameti RAM - tve "rozšiřování poznání" je jen nekonecne prerovnavani nabytku v cele, ze ktere nevidis ven.. pokud tve poznani "psychiky jako celku" nepredklada data kompatibilni s neurobiologickym korelatem (synaptickou plasticitou, neurotransmisi, modulaci v amygdale), pak neprovadis analyzu, ale pouze onu literarni autobiografii vlastniho ega.. veda je vedou prave proto, ze je intersubjektivne falzifikovatelna, ale tva introspekce je neprodysne uzavreny kruh, kde si mozek lze o sobe samem a nazyva to "zákonitostmi"

Už bych se zas opakoval. Popíráš tu základní lidskou zkušenost, i poznatky psychologie. Emoce nejsou žádné dojmy, ale v psychice objektivně existující motivační činitelé. Jsou to psychické obsahy či objekty. Zkoumáním emocí samozřejmě zkoumám emoci a nic jiného než emoci. Poznání, čím se emoce vyznačují a jak fungují, a jak funguje každá jednotlivá emoce (protože třeba radost funguje jinak než hněv; některé emoce mají obsesivní povahu a proto není dobré je nechat naplno "vzrůst", zatímco jiné jí nemají), mi samozřejmě dává poznání, jak fungují emoce. A emoce jsou jedna z funkcí psychiky. Poznáváním fungování psychických funkcí poznávám fungování psychiky. Popíráš tu funkci, která přímo definuje člověka: uvědomění sebe sama. Rozhodně neplatí, že když introspekce není intersubjektivně falzifikovatelná, tak že nepředstavuje provádění analýzy. Znamená to jenom tolik, že nemůže být brána jako vědecká metoda. To samo o sobě ale neříká nic o tom, jestli produkuje přesná nebo nepřesná data.
Používáš neplatné analogie. I když koneckonců poznáním toho, jak funguje software, poznávám i to, jak funguje jeho zdrojový kód.
Pokud je mi známo, tak neurobiologicky lze mapovat psychické dění jen do určité míry. Alespoň v současnosti.

ad soucet:
tvrzeni, ze sledovanim radosti ci hnevu rozumis "jak fungují"‘, je tvuj definitivni intelektualni kolaps.. nevidis totiz kod, ale jen graficke rozhran (GUI) - klidne muzes tisic let sledovat, jak se chova postava ve videohre, a presto budes mit absolutne nulovou predstavu o programovacim jazyku, shaderech nebo sprave registru procesoru, ktere tu postavu generuji - tvrdit opak je semanticky podvod, protoze ty nezkoumas mechanismus, ty jen antropomorfizujes vysledne pixely.. oznacit emoci za "objektivně existující činitel" je dalsi kategorialni omyl - emoce neni vec v krabici, ale dynamicky stav neuronalni site - to, ze tva data nejsou falzifikovatelna, neznamena, ze jsou "možná přesná", ale to, ze jsou vedecky irelevantni a ontologicky nulova.. tvrdit, ze "uvědomění sebe sama" definuje cloveka a tim legitimizuje tvou metodu, je jen kruhovy blud, protoze uvedomeni je produktem mechanismu a nikoliv mechanismem samotnym - jsi na urovni pasazera v letadle, ktery tvrdi, ze rozumi aerodynamice, protoze v zaludku citi turbulence

Turbulence v žaludku ... není to tak dávno, kdy stálo v zprávách, že z letadla před startem museli vyhodit jednoho chlapa, protože si jeho sousedé (v letale) stěžovali na zvuky a smrad z jeho střevních turbulencí.

Sledováním jevu či objektu sleduji ten jev/objekt. Sledováním jeho chování poznávám jeho fungování. Jevy ani objekty nemají žádný zdrojový kód.
Emoce je objektivně existující činitel, poněvadž má motivační sílu neboli projevuje se nějakým působením. Např. strach je objektivní faktor. Že je to stav neurální sítě je stejně podstatné, jako že je to konfigurace atomů a jejich stavů. To, jak jsou emoce realizovány na úrovni mozku nebo na úrovni hmoty jako takové, je tu irelevantní.
Debata také není o vědecké relevanci. Nemožnost falzifikace automaticky neznamená, že metoda neprodukuje korektní data.
Co to uvědomění sebe sama je, je tu irelevantní. Popíráním jeho schopností popíráš základní dovednost člověka, která ho definuje.