Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Nevíme, ale abychom mohli postavit nějaké učení, stavíme na základech - základní definice.

To ještě neznamená, že takové základy jsou pevné. Otázkou pak zůstává, jak je stavba veliká a jak se nám za tu dobu rozrostla a zda jsme vůbec schopni ji strnout a začít stavět znovu a třeba na úplně jiném místě nebo z jiných materiálů.

neznamená, ale nakonec si musíme vybrat... každé učení staví na njakých základech.

Nepřijde ti divné, že máme vědomí a neznáme počátek? Skoro to vypadá, jako bychom sem nepatřili.

Pokuid jsme produkt evoluce, je to normální.
Možná to jsi tím chtěl říct

Podsouváš mi odpověď, ale myslím, že ani ta nesplňuje mé očekávání:-)

???
Nepodsouvám ti naprosto nic.
Konstatujiu a ptám se.

Ty zde očekáváš tebou očekávané odpovědi? :-))))))))))))

Zajímají mě reakce,

žijeme ve věčné přítomnosti... jde o to zda se nad tím nějak zamyslíme, nebo nám to přijde samozřejmé

I kdybychom se naučil icestvat do minulosti nebo budoucnosti, budeme žít v přítomnosti v té minulosti nebo budoucnosti

to je jen lidské označení

nevím co chceš říct... co je to žít v minulosti? Myslíš naší pamět a co je to v budoucnosti? myslíš naše představy... a co je to přítomnost

ne, myslím že i kdybychom se objektivně přesunuli do naší minulosti a žili něco už žitého znovu, nebo na to kkoukali, i tak to bude naše aktuální přítomnsot.

domnívám se, že život vě včné přítomnsoti je bezvýznamné zjištění

jistě, jen nevím co tím chceš říct.

no že zjištění, že žijeme ve věčné přítomnosti vlastně nic neznamená.

ano, pro člověka je každá sekunda stále přítomností

ale už úpln jinou a ve vzthu k již "uběhlým přítomnostem" nám ukazuje vývoj, díky té změně času

no jistě, taky to nijak neřeším... co si s tím počít.

řekněme že by tě celý život něco bolelo... ani bys nevěděl že tě to bolí, protože by to bylo normální. Teprve kdyby to někdy přestalo, pocítíš změnu a je něco jinak. A v hlavě ti zůstane zkušenost. A třeba i snaha se bolesti vyhnout etc...ale není to důležité. Důležité by to bylo, kdybys kvůli tomu že se chceš vyhnout bolesti začal jiné vraždit například nebo nějak otravovat. Dělat ze sebe chudáka a tím využívat druhé etc. Pak to začně narušovat vztahy a je třeba s tím něco dělat. Pokud bys žil na pustém ostrově, pak by to bylo úplně jedno.

to píšu celoudobu, že člověk vnímá jen změny, akcelerace ap.
také z toh oplyne, že aby člověk poznal lásku, musí existovat i nenávist a všechno co má svoje antonymum

prostě jin/jang doplňování se protikladů

to je důvod, proč Bůh dopouští zlo...

jen dopouští. musel ho stvořit. minimálně jako protivariantu dobru, aby si člověk byl dobbro schopen vůbec uvědomit.

kdyby řil permanentně v dobru, nebude ho jako dobro vnímat (tedy jako příjemné pocity a prožitky v dané chvíli)

zamýšíme se nad tím a vytváříme si různé teorie :-)

Pak bychom měli mít také nekonečný dostatek informací a ne se v tom plácat jak "kapr v kádi".

Hlavní základy jsou : Jedna paní povídala. Základy ideologie jsou z prstu vycucané bláboly.

Ta paní ale mohla mít pravdu. To tě nikdy nenapadlo?

Ty znáš tu paní? Já ne.
Na posouzení pravdivosti výroku je nejlepší mít jasný a nezpochybnitelný důkaz. Dokud důkaz není, tak zůstane jen při tom "jedna paní povídala".

Neznám jí osobně a ani to nutné není.
Když nemáš jak ten výrok posoudit, tak ho neposuzuj. Jinak se totiž dopouštíš předpojatosti (třeba i ideologické).

Čekal jsem - německá klasická filosofie, anglická politická ekonomie a vědecký komunismus:-)

je vydět že znáš :-)) státnice mám za jedna :-)

ty definice ale tvořím my sami, ne? takže si sami stavíme základy

na něčem musíme postavit myšlenkový konstrukt. Pořád staívme konstrukty... jen jde o to zda to děláme nevědomě nebo zda sledujeme nějaký cíl.

vysvětlil to jung nějak?

Vysvětlím ti to já:-)
Když hledáme odpovědi jen venku, v názorech druhých, v úspěchu nebo věcech, můžeme se ztratit ve snech, ale pokud se podíváme dovnitř sebe, začneme chápat, kdo opravdu jsme a co je pro nás důležité, pak se „probouzíme“ a začínáme žít vědomě.

A takhle to myslel Jung?
Protože podle mne se ve snech a omylech ztratíme naopak mnohem spíš při posuzování sebe sama (vnitřnku), které je prováděno (to posuzování) bez korekcí a oponence.
Pak si klidně můžeme usmyslet, že denně rozmlouváme s Bohem a dojít k závěru, že jsme vyvolení, např.

Čili kdo jsme, proč tu jsme a kam jdeme si můžeme jen usmyslet.
Ale platí, že co je pro nás důležité, se zjišťuje primárně uvnitř, koriguje se to tím vnějším,

To už je o síle vnitřního já:-)

V jakém slova smyslu v kontextu řešenéjho?

Ano.

to byl dotaz, V JAKÉM kontextu :-))

>V jakém slova smyslu v kontextu řešenéjho?<
Sebral jsem to, jak jsem našel:-)

Takže kontext nevíme? .-))))))))))

v kontextu "řešeného":-)

a co bylo řešené a jaký byl kontext?

Jung + moje vysvětlení toho citátu + tvá prvotní reakce:-)

můžeš to stručně přepsat? děkuji

Psal jsi něco ve smyslu dovnitř a ven, dovnitř a ven, možná jsi komentoval předešlou noc:-)

No, nepsal .-))))

Mrkni-j-sem Uživatel je online | Předmět: RE: RE: RE: RE:17.10.2025 07:51 | #143156
Reakce na příspěvek #143120
Vysvětlím ti to já:-)
Když hledáme odpovědi jen venku, v názorech druhých, v úspěchu nebo věcech, můžeme se ztratit ve snech, ale pokud se podíváme dovnitř sebe, začneme chápat, kdo opravdu jsme a co je pro nás důležité, pak se „probouzíme“ a začínáme žít vědomě.

Shadow_of_Krak Uživatel je online | Předmět: RE: RE: RE: RE: RE:17.10.2025 10:47 | #143183
Reakce na příspěvek #143156
A takhle to myslel Jung?
Protože podle mne se ve snech a omylech ztratíme naopak mnohem spíš při posuzování sebe sama (vnitřnku), které je prováděno (to posuzování) bez korekcí a oponence.
Pak si klidně můžeme usmyslet, že denně rozmlouváme s Bohem a dojít k závěru, že jsme vyvolení, např.

Čili kdo jsme, proč tu jsme a kam jdeme si můžeme jen usmyslet.
Ale platí, že co je pro nás důležité, se zjišťuje primárně uvnitř, koriguje se to tím vnějším,

Mrkni-j-sem Uživatel je online | Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE:17.10.2025 15:05 | #143392
Reakce na příspěvek #143183
To už je o síle vnitřního já:-)

Shadow_of_Krak Uživatel je online | Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:17.10.2025 16:29 | #143411
Reakce na příspěvek #143392
V jakém slova smyslu v kontextu řešenéjho?

• - - - - - -

Já svoji verzi mám, ale chci znát tvoji :-)))))))

Alespoň vidíš, na co jsem čekal:-)

Na co jsi čekal? .-))))))))))))))))
A proč jsi na to čekal? .-))))))))))

Myslím, to s tím egem, že není lego a že se vždy ozve...:-)

To je dobré, to si poznamenám :-)))))))))))))

Celou dobu se bavíme o vnitřním procesu sebepoznání, ne o objektivní pravdě. Když mluvím o síle vnitřního já, navazuji na to, co jsme už řešili, že probuzení přichází zevnitř. Pokud ti to najednou nedává smysl, možná jsme se v téhle části diskuse minuli:-)

no je to reakce na můj příspěvek o něčem trošku jiném :-))))

Co přesně je tedy závislé od síly našeho vnitřního já?

Ale přečtu později, asi.

1. dneska bych měl přeci jen aspoň chvíli pracovat :-)))))
2. jdu na intelektuální zábavu "Jestli se rozzlobíme, budeme zlí" .-))))))))))))

Pořád je to o Jungově výroku, který jsem vložil k odpovědi pro Jonatána.
"Vaše vize se stane jasnou, až se podíváte do svého srdce. Kdo hledá ven, sní. Kdo hledá dovnitř, probouzí se.“ /C. G. Jung/
Síla vnitřního já podle mě určuje, jak se dokážeme vyrovnat s tím, co se nám děje. Potřebujeme energii, motivaci, rozhodnost a psychickou stabilitu, anebo se o ni aspoň snažit. Jungovo „probuzení zevnitř“ není pasivní, ale aktivní proces. Všechno nás ovlivňuje: geny, prostředí, zkušenosti, ale nakonec jsme to my sami, kdo se musí rozhodnout jít dovnitř a něco změnit.

Vysvětlím ti to já:-)
Když hledáme odpovědi jen venku, v názorech druhých, v úspěchu nebo věcech, můžeme se ztratit ve snech, ale pokud se podíváme dovnitř sebe, začneme chápat, kdo opravdu jsme a co je pro nás důležité, pak se „probouzíme“ a začínáme žít vědomě.

A takhle to myslel Jung?
Protože podle mne se ve snech a omylech ztratíme naopak mnohem spíš při posuzování sebe sama (vnitřnku), které je prováděno (to posuzování) bez korekcí a oponence.
Pak si klidně můžeme usmyslet, že denně rozmlouváme s Bohem a dojít k závěru, že jsme vyvolení, např.
Čili kdo jsme, proč tu jsme a kam jdeme si můžeme jen usmyslet.
Ale platí, že co je pro nás důležité, se zjišťuje primárně uvnitř, koriguje se to tím vnějším,

To už je o síle vnitřního já:-)

• - - - - - - - - -

Takže pořád to je o Jungově citaci, ale v podstatě nesouhlas s ní, protože "síla vnitřního já" (nebo máme i nějaké vnější "já"?) je schopna rozhodovat nejen o vnitřní psychyce (zaměřené dovnitř člověka), ale i vnější, zaměřené ven.
Nebo ne? Nedokážeme se zbavit projekcí, pokud už to vůbec děláme, na vnější prvky jinak než uzavřením se do sebe?

Projekci se muzeme zbavit opet jen korekci zvenku, kdy narazime na svuj omyl. Tedy jsme upozorneni na sve omyly opakovane

No netvrdil bych že "jen", opravdu je asi možné se uzavřít sám do sebe před vnějším světem a pomalu sledovat, jak zešílíme :-)))))
Ale rozhodně to jde i jak píšeš,, takže ty Jungovo implementace lze fakt použít max pro člověka nemocného, u kterého ten vnější svět opravdu způsobuje to zhroucení psychiky a nic z vnějšku nepomáhá.

A jak už jsme s emyslím shdli - sdílené neštěstí, poloviční neštěstí.
Spoléhat na sílu svého vnitřního já lze jen filosoficky, platonicky :-))))) po zjištění, že nejsme vnitřně dost silní uýž nám taky nemusí být pomoci ani z vnějšku .-)))

Pokud akceptujemr vlastni slabost, muze nas to paradoxne posilit

Jung mluví o hledání dovnitř jako o probuzení, ale neznamená to, že vnitřek je automaticky pravdivý. Hledání bez korekce zvenčí může být iluzí. Síla vnitřního já je podle mě právě v tom, že dokáže unést pravdu, a tu často poznáme až ve vztahu k druhým. Takže hledání je obojí, dovnitř i ven ( o tom už jsi psal). Jedno bez druhého je nemyslitelné, ale odvaha je hlavně záležitostí vnitřku a ta potřebuje energii, chuť atd.

Takže dotyčný se může probudit do lži? .-)))))))))))
Ano, v tom se tedy shodujeme - dovnitř i ven.
Pak je tedy otázka, protože postulováno bylo, že zbavením se projekcí vně získáme energii, kterou můžeme napřít dovnitř, jestli to tak teda je a jijnak nejde

Mě, právě nyní zbavila projekce (na obrazovce) vybíjející se baterie:-)
Nemyslím si, že to jde jen tak, že se zbavíme projekcí. Ale když je rozpoznáme, uvolní se energie, kterou jsme dřív nevědomě směrovali ven. A tu pak můžeme použít pro něco čemu můžeme říkat třeba "vnitřní růst.":-)

Jako že spolu s projekcí vydáváme ještě nějakou enegii a nebo je řeč o té energii na ty projekce?

A nebo "vnitřní úpadek" .-)))

Ano, myslím tu energii, kterou jsme dříve nevědomě vkládali do projekcí, nejen že jsme něco promítali ven, ale zároveň jsme tím vydávali kus sebe. Když to rozpoznáme, jako by se ten tok přesměroval zpátky k nám. Ne že by se objevila nová energie, ale ta původní se přestane ztrácet v iluzích. A pak ji můžeme použít jinak, třeba na ten „vnitřní růst“ (nebo jak říkáš – vnitřní úpadek, když to zrovna neklapne :-)).
Vlastně jsme jako usměrňovač a naše vnitřní já třídí, směruje, přetváří. A když to nezvládáme, vybíjíme se jako kondenzátor, nahromaděná energie vyletí ven v podobě výbuchu, frustrace nebo projekce. Právě proto je důležité mít ten vnitřní obvod, který to dokáže zpracovat nebo aspoň bezpečně odvést. To budou mít zas zdejší elektrikáři svátek a to není pátek. Přejme jim to:-)
Nová profese. vnitřní elektroúdržbář nebo duševní elektroinstalatér:-)

PS : protože jsem si to vysvětloval zhruba jak píšeš, že to je míněno, a přitom se mi to fakt nezdá, tak proto jsme se zeptal.

Nezdá se ti to, vztáhni zmíněné k Jungovi nebo třeba k Freudovi.

Není důvod. Už se vysvětlilo, že to byla rada nemocnému, kterého vnější svět ničil.
Ale za normálních okolnosti musíš sebe a svoje místo hledat vně i uvnitř. jedno bez duhé ti o tobě neřekni spolehlivě nic, ono mnohdy ani to "obojetné" hledání se, vně i uvnitř.

holt psychologie je "dobrá služka, ale zlý pán"

PS : četl jsem freuda (toho víc) i junga. A i proto postuji významnou nedůvěru k uvedenému (nikoli jen uvedeným)

Tam nebylo řečeno, že jí vnější svět ničí. Neničil jí o nic víc, než ničí každého jiného člověka. Jen pro její vyléčení bylo lepší, kdyby nedělala to, co jinak lidi normálně dělají: kdyby neprojikovala svou psychologii ven na lidi.

já z toh ovyčetl, že se s vnějškem nedokázala smířit, protože jí někdo umel ap.

když někomu nikdo neumře nebo je mu to jedno, žádný problémz vnějška pro něj nenastane :-))

Tam bylo, že u ní po smrti otce vypukla neuróza, ale její příčina tam uvedena nebyla.

Tak asi to lze ztotožnit s tou smrtí otce. A pokud vím, byly tam i další zmínky právě o tom, že se nemá projektovat do lidé vně, kteří třeba už nejsou ap.
Nechce se mi to už znova hledat, to ponoření s edo sebe tam je prostě doporučováno člověku nemocnému, který nezvládá vnějšek

Tam není nic o tom, že by nezvládala vnějšek. Ona jen vzhledem ke svému psychickému stavu neměla dělat to, co dělají lidi běžně (analogicky jako když je někomu předepsána dieta).

pouze uvnitř se to spojí do jednoty. Kdo se dívá ven, sní; kdo se dívá dovnitř, probouzí se.

víme, že po smrti svého otce utrpěla nějaký druh neurotického zhroucení

Je pochopitelné, že dokud se díváte na ostatní lidi a promítáte do nich svou psychologii, nikdy nedosáhnete harmonie se sebou samou.

Obávám se, že pouhá skutečnost mé přítomnosti vás odvádí od sebe samé, takže bude nutné, abyste mě devalvovala do takové míry, abyste mohla soustředit své libido na svou vlastní individualitu.

Jung tím, že ho měla znehodnotit, myslel, že by se měla pokusit stáhnout své projekce na něj, což znamenalo, že musela stáhnout subjektivní psychologické hodnoty, které na něj její nevědomí přeneslo.

Jakmile tuto energii získáme zpět, soustředíme ji tím, že ji nasměrujeme dovnitř, odtud pochází část pasáže:...

vaše vize se vyjasní pouze tehdy, když se podíváte do svého vlastního srdce

Kdyby žena pokračovala v hledání své vlastní hodnoty navenek – u Junga, svého zesnulého otce nebo nějaké jiné osoby – bylo by to, jako by snila.

Doufat, že se vnější věci změní, znamená promítat svou sílu mimo sebe, zbavovat se své moci a žít v nesouladu se sebou samým.

• - - - - - - - - -

Z mého pohledu naprosto jasná snaha, aby se přestala dívat ven, a dívala se dovnitř. Je tam tedy i nějaké tvérozumování, v té kopii, ale v témže duchu :-))))))))))))

Neměla by se dívat vně, protože pak nezvládá vnitřek, který jí naopak může ozářit :-)))
jako když se necpeš při dietě, ale že jsi najedenej si jen myslíš :-)))))))))

Tak to necháme být...

no to bude nejlepší .-))))

to jsou citace z tvého textu, takže s e stím ani moc dělat nedá .-))
já vím, něco jsme nepochopil :-))))))))))))))))

jj, neměla se věnovat vnějšku, protože ho nezvládala :-)))))))))))))))))
j ási myslím, že se stejně zbláznila a nikdo jí nepomhl, ani jung, ani freud, ani ani :-)))

říkáme tomu, že si musí lízat rány a zdravá psychika si je líže líže.... až v určitý moment se rány zahojí. Problém je když si je začne drásat. Rána se užuž hojí, a ona si je rozdrápe a furt dokola. Jakoby ten žal byl určitou drogou a nakonec i závislostí.
V důsledku je třeba člověk léčit ze závislosti na žalu. A to je trochu oříšek.

Z mého pohledu je oříšek jakákoli "závada" psychiky. schválně píšu "závada" a ne nemoc, protože nemoc, tedy něco podmíněného objektivně biologicky, chemicky ři jinak, se dá na psychiatrii ovlivnit.

Psychika jako taková ne a rozhodně ne trvale, pokud se s tím nevypořádá sám dotyčný - a to nikoli útěkem do svého nitra a vyčlenění se ze společnosti (i když i to může být řešení, ale pro dotyčnéh onešťastné, cožý si ale v lepším případě neuvědomuje (nedokonalý příklad - autista), ale normální snahou najít tu svou rovnováhu mezi vnějším a vnitřním - protože pokud má člověk žít, nemůže se zafačovat uvnitř své hlavy .....

musí žít se svými přízraky...a naučit se nekompenzovat své potíže skrze druhé lidi, tedy vysáváním druhých lidí jao upír.

tak vysáváním druhých určitě ne, tedy vynucváním si pomoci. ale přirozeným stykem s jinými lidmi se zbavíš i těch psychických potíží po úmrtí blízkých lidí.

samozřejmě nějaký čas si to vezmě

ale nezanevřít na okolí je naopak nejspolehlivější recept "léčby" i při jakémkoli zklamání lidmi - jen je třeba najít "ty správné" - např. ta zmíněná i zde snad nevěra - určitě není řešením k nalezení rovnováhy zanevřít komplet na to druhé pohlaví, co bylo nevěrné

osobně si myslím, že to lidé čím dál víc zvládají, prostě zkušenosti.
ale objevují se zase nové důvody psychických potíží, to je pravda

Jenom měla zvnějšku stáhnout projekce.

jj, měla se oprostit od vnějšku, jj :-)))))))))))))

a nasměrovat se jen dovnitř.

jaké projekce? Je to někde popsáno jaké?

"(...) Ačkoli nevíme, co mu napsala ona, víme, že po smrti svého otce utrpěla nějaký druh neurotického zhroucení ... (...)"

• další drobnosti

Nemusíš být nemocný, aby si mohl přijímat rady.

a to někdo tvrdil?

Moje ego:-))

á myslel jako jestli někdo tvrdil, že rady nmůže přijímat nenemocný člověk .-)))
a nebo jsem se "pustil" :-)))

čili zjednodušeně : nemohu hledat ani jen uvnitř sebe. to by bylo jen "o půlce mne".

musím hledat uvnitř i vně

Jsou to věci, co?:-)

???
Ne, je to normální.
"věci" jsou, že by někdo hledal jen uvnitř.

Kapesní zloděj většinou hledá uvnitř:-)

No to jo .....

Tak ze znění toho citátu je jasné, že je výňatkem z nějakého delšího textu. Bez znalosti celého textu a tím i souvislosti bych se neodvážil ho interpretovat. Našel jsem ohledně toho citátu toto (přeloženo překladačem z angličtiny):

Celá citace zní takto:

Uvědomuji si, že za okolností, které jste popsala, cítíte potřebu vidět jasně. Ale vaše vize se vyjasní pouze tehdy, když se podíváte do svého vlastního srdce. Bez toho se vše jeví jako nesourodé; pouze uvnitř se to spojí do jednoty. Kdo se dívá ven, sní; kdo se dívá dovnitř, probouzí se.

Toto je úryvek z dopisu, který Jung napsal v roce 1916 Fanny Bowditchové. Ačkoli nevíme, co mu napsala ona, víme, že po smrti svého otce utrpěla nějaký druh neurotického zhroucení a byla poslána k Jungovi na psychoanalýzu. Kvůli blížícímu se nástupu do vojenské služby ji Jung nemohl přijmout okamžitě, a tak jí řekl, že bude muset počkat, než s ním zahájí analýzu.

Jung začíná tím, že jí říká:

Je pochopitelné, že dokud se díváte na ostatní lidi a promítáte do nich svou psychologii, nikdy nedosáhnete harmonie se sebou samou. Obávám se, že pouhá skutečnost mé přítomnosti vás odvádí od sebe samé, takže bude nutné, abyste mě devalvovala do takové míry, abyste mohla soustředit své libido na svou vlastní individualitu.

Jung, Dopisy, svazek 1, strana 33

Možná jí čekání způsobovalo určitou úzkost, a tak jí řekl, že ho nejprve musí znehodnotit. Z toho vyplývá, že si musela myslet, že ho potřebuje, aby pochopila, co se v ní děje. Jung tím, že ho měla znehodnotit, myslel, že by se měla pokusit stáhnout své projekce na něj, což znamenalo, že musela stáhnout subjektivní psychologické hodnoty, které na něj její nevědomí přeneslo.

Odstraněním našich projekcí se k nám vrací psychologická energie spojená s těmito projekcemi (psychologické hodnoty). Hodnotou Jung myslí měřitelnou psychologickou energii, energii dostupnou pro práci. Energie pro práci jednoduše znamená životní sílu nebo vitalitu, kterou potřebujeme k životu. Jakmile tuto energii získáme zpět, soustředíme ji tím, že ji nasměrujeme dovnitř, odtud pochází část pasáže:...

vaše vize se vyjasní pouze tehdy, když se podíváte do svého vlastního srdce

Kdyby žena pokračovala v hledání své vlastní hodnoty navenek – u Junga, svého zesnulého otce nebo nějaké jiné osoby – bylo by to, jako by snila. To je poetický způsob, jak říci: „Je to, jako byste spala a snila, kde postavy ve vašem životě nejsou ve skutečnosti samy sebou, ale symbolizují nepoznané části vás samé.“

A v dalším dopise Eugenu Dieselovi Jung nabízí podobný pohled:

Doufat, že se vnější věci změní, znamená promítat svou sílu mimo sebe, zbavovat se své moci a žít v nesouladu se sebou samým.

Jung, Dopisy, svazek 1, strana 314

Když dokážeme skutečně soustředit svou energii dovnitř, naše psychospirituální nitro se takřka „rozsvítí“, což je metafora často používaná pro „probuzení“.

Je hrozně těžké z toho něco konkrétního vyvodit. Jak máme energii soustředit d sebe, a jakou energii? Co to je, jak se to dělá, nic z toho není konkrétnější.

To je to, že psychická činnost se dá popsat "energetickou" řečí (jako jin a jang). Ta energie (libido v Jungovo pojetí toho slova) tam trochu vysvětlená je. Je to prostě životní energie, jejíž nedostatek prožíváme jako únavu, na psychologické rovině jako depresi. Dá se psychologicky ztotožnit se zájmem nebo zaměřením. Ve vyrovnaném stavu máme energie nejvíc a je volně k dispozici, máme největší psychickou svobodu. Jung i jeho komentátor vybízí k tomu, aby zaměření člověka bylo správné tím, že rozpozná své projekce, které způsobují blokování té energie, příp. její spotřebovávání na blbosti, na iluzi. Čili je to odkaz na sebepoznání.

rozumím. zaměření jako pozornost. Ovšem jak toho dosáhnout. Jak dosáhnout aby mě zajímalo... abych věnovala pozornost tomu a tomu a ne něčemu jinému, aby to z člověka tryskalo a bylo mu to přirozené. Aby to bylo spontánní, harmonické a přinášelo radost. Dobré rady umí dávat každý. I já bych poradila tomu a tomu, ale z vlasntí zkušenosti vím že dobrá rada nezarmoutí ale ani nepomůže.

pořád je tu jeden zásadní problém : opravdu to, co mne uspokojuje, je dobré a to i pro mne i pro jiné?

a je toto uspokojení dlouhdobé? nebo je to to krátkodobý rozmar (uspokojení)

Niekedy slovo nie, je pre mňa dobré, pre iného nie.

No ba. Tak ale ANO/NE se dá posuzovat podle určité rovnosti práv a svobod - tedy klidně řeknu ne, když po mně někdo chce, abych udělal něco, co jemu udělá dobře a mně špatně.

ale někdo dělá něco pro sebe na úkor jiných.

třeba umývání nádobí nebo zaběhnout na nákup :-)) a jsme u toho, proč jsme kdysi psala že je důležité žít ve společenství. Tyto věci se zcela přirozeně ukáží pokud žijeme mezi lidmi, ve společenství... kde si společne vyděláváme, uklízíme, vaříme, staráme se jeden o druhého etc.... přirozeně se koriguje, aby někdo nechtěl víc na úkor druhých a pokud chce aby ho společenství dokázalo ukočírovat, ukázat mu že takhle ne.

Mi to pripomenulo... drahá, dnes už nevysávaj, celý deň si robila, sadni si, vylož nohy :)

Význam : Už začína futbal a ja kvôli vysávaču nebudem počuť komentár 🤭

U nás vysává a uklízí manžel :-) ale myslela jsem to obecně, aby se všichni něčím účastnili a nikdo nestál bokem.

Porozumené a tak je to aj spravodlivé :)

Týká se to zejména dětí, aby se taky účastnili rodinných rozhodnutí a chápali že co si rozhodnout, to si musí taky realizovat ve vlastní zodpovědosti. Vím že je to ze začátku omezené jejích schopnostmi, ale věst je k samostatnosti a k porozumění, že je to jejich věc ab yměli uklizneo, přepraveno, věděli kam mají jít v kolik hodin, kdy jim jede autobus a uměli si zabalit věci. Když můj vnuk hodí na zem papírek, dostane vynadáno. Ne proto že mě obtěžuje po něm uklidit, ale že chci aby pochopil že ostatní nejsou jeho sluhové. i když je malý.

Máme príslovie...ohýbaj ma mamko, pokiaľ som ja Janko. Bo keď budem Jano, neohneš ma mamo 😉

U nás vysává Leo (RV).
Někde manželka - baví ji to.
Mě baví umývat okna,

Keď Ťa chce niekto len využívať, vtedy je nie namieste. Veľa ľuďom je ťažké povedať nie, hlavne ak sa jedná o blízkeho.

to je pravda, já taky dlouho nedokázal říct NE.
pak to jednou situačně přišlo - a najednou zlom.

Třeba tím, že na to přesuneš hodnotu. Když něco budeš považovat za hodnotné, tak ve směru toho taky budeš zaměřovat své snažení.

To je trochu lepší vysvětlení, tam je jasná zmínka i o "navenek", akorát teda rada zahledět se do sebe je dávána "nemocnému" člověku, který si s vnějším světem neví rady.
To lze pochopit, pakliže by mu setrvání v subjektivně nepřátelském světě mohlo uškodit víc, než útěk do vlastního nitra.
I když je to pořád jen o pravděpodobnosti

Súhlasím, mať sám seba rád, nebyť závislý, nepodmieňovať svoje šťastie niekým/ niečím iným. Napr., keď ma opustí, už nebudem šťastná a podobne.

A není to egoismus?

Nie, spokojný, sebavedomý človek, čo si váži sám seba a má sa rád....teraz nemyslím narcis a podobne...zdravo rád, naopak pozná hodnotu vzťahu, človeka...dám príklad. Matka zveri svoje dieťa, napriek tomu, že ho miluje na pár hodín opatrovateľke a ona ide ku kaderníčke, na masáž...ona je sama so sebou spokojná, má sa rada, vyzerá dobre. Príde domov a prenesie to na dieťa, manžela. Je šťastná, rovná sa šťastné okolie.

Nespokojna žena by ju ohovorila, že nemá behať kdekade, ale sedieť doma. Potom sa vykričí na deti, lebo od rána behá okolo hrncov, stará sa o celú domácnosť, iných, manželovi uvarí na večeru párky, cestou do spálne pozrie do zrkadla a povie si....tak Ti treba, Karol. A v posteli sa mu otočí chrbtom 🤭

Pokud to dělá kvůl isobě a ne manželovi, bude spíš egoista :-)))))))))))))

Ono udělat šťastnými, nebo alespoň neudělat je nešťastnými, vždycky něco stojí.

Já se ptal primárně proto, že tu byla disputace o "zbavení se lpění na svém egu" :-)))

Každý by sa mal v prvom rade páčiť sám sebe. Zamindrákovaný človek, plný pochybností o sebe samom, bez cieľa, visiaci zbožne len na jedinej veci/osobe nie je príjemný asi ani tomu manželovi. Ja píšem o tom, mať sa rád.

Páčit jako líbit?
Já bych to nahradil spíš slovem "vážit". Protože i když nezpochybňuju význam krásy pro jedince v některých momentech, myslím, že přinejmenším je to čistě subjektivní a nepodstatné

mít se rád ......... kde je hranice "sebelásky"?

je možné že sebeláska, mít se rád, vnitřní spokojenost spolu vůbec nesouvisejí

Myslíš že ne?
Myslíš, že můžeš být spokojena, i když se budeš nenávidět?

O tej hranici som písala. Mať sa zdravo rád. Aj po psychickej stránke. Poznám sa, viem, čo som dokázal. Tak sa nepotrebujem vyvyšovať, považovať za stred vesmíru, ale ani ponižovať. Po tej telesnej, cvičím napr., aby som sa cítil dobre. A nie kvôli niekomu inému. Či umyjem sa, vyčistil si zuby...kvôli sebe...ale teraz sa už smejem, to sú také dennodenné veci, ktoré robím kvôli sebe.

no jo, ale reálné hraice - vím co jsme dokázal, a tak to jen zmíním - a mnozí už jen to chápou jako vyvyšování se.

Máš v tom samé : kvůli sobě. tak to vážně není egoismus, i když tím (neříkám že čištěním zubů) můžeš komplikovat život jiným? .-)))
navíc, ty hranice jsou vždy subjektivní.

Mám kamaráta a ten sa rozišiel s frajerkou. Prečo? Pýtala som sa. Krásna, dlhé vlasy pod zadok, tie sa mu na nej páčili najviac. Asi rok boli spolu. A on mi vraví...to sa už nedalo vydržať!!! Tie vlasy...tie vlasy...boli úplne všade. V odtoku, na linke, na zemi, v jedle...😄

No vidíš.
Kdo hraje?

někdy běháá žena na masáž, ke kaděrníčke, decko zverí do školky či do jeslí a přesto není šťastná. Nechci hledat chyby, ale tak jednoduché to není. Jsou ženy spokojené a nespokojené, ta spokojenost je uvnitř...

Také si myslím.
Spíš přemítám, jestli k vnitřní sokojenosti má stačit dojem "sama ze sebe".

a současně přemítám, jak skloubit odpoutání se od vnějšího i vnitřního ..............
co z člověka ještě zbude?

mně pomáhá naopak uzemnění. jako kdyby tě někdo zatloukl do země jako kolík.

je to mimořádně složitá věc. Vůbec si netroufnu tady dávat dobré rady. JAK toho dosáhnout.

Uvedením se do souladu se zákonitostmi fungování psychiky (neboli do souladu s Boží vůlí, jak to nazývá křesťanství). Není to zas tak těžké, protože člověk je do toho optimálního stavu neustále "tlačen" homeostází.

ákonitosti fungování psychiky je boží vůle?

jako to jsou zákonitosti?
a prčo má každý člověk rovnovážný psychický bod jinde?

Napsal jsem jen, že to jsou dvě formulace pro označení jednoho a téhož.

???
možná kvůli překlepu, ale já se prostě ptám, jaké zákonitosti to jsou (které je jedno a totéž)

To bol len príklad, každý si musí nájsť to svoje, prečo je nespokojný. A zmeniť to.

já vím, rozumím tomu.

jo to jsi správně pochopila. Nebýt připoutaný k vnějším věcem znamená nepřikládat jim hodnotu, kterou na ně bezděčně promítám.

le těm, které tu hodnotu mají (bydlení, láska k jinému, děti, ....) od toho se nemáme odpoutat, nebo taky?

Hodnotu věcem vždycky přikládáš ty. Sami o sobě žádnou nemají.

tak to asi podle toho, o jak vyjádřené hodnotě se bavíme.

Řeč je obecně o psychologické hodnotě. Věci, co mají pro tebe hodnotu, pro druhé hodnotu mít nemusí a nemusí tedy být pro ně důležité (a tedy o ně ani neprojevují zájem).

No jasně, pro něj jsou důležité zase jiné hodnoty, třeba jen opačné

takže pro někoho bohatství, pro jiného chudopba. ne ve smyslu peněz, ocenění, ale v tom psychologickém smyslu

takže např. bůh říká, že "blahoslavení chudí v duchu", a jindy zas sdělí příběh, jak král rozdal 3 synům peníze a po roce nebo kdy je vyzval ukázat, kolik ještě mají, a zcela odvrhl toho, co mu ten 1 peníz jen udržel, ale nenamnožil, jako ti druzí dva. a nebo káže : Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu

Otázka ale byla, jestli se mám odpoutat i od těch, co hodnotu mají - i kdyby jen subjektivní, stanovenou mnou

Vnější věci by neměli být nositelé hodnot, pokud na nich nechceš být závislý (nebýt jejich sluhou).

Být na něčem závislý neznamená automaticky být téhož sluhou.
Vedle toho pak jsou věci, na kteých člověk je prostě závislý automaticky - třeba na vzduchu, vodě, potravinách.
už jen z toho plyne další nutnost dalších závislostí

takže otroky něčeho jsme a vždy budme, dokud nedojde na smrt a nebo transhumanismus. i jako poustevník. pak už je to jen o tom, jestli budeme otroky třeba poživatin až tací, že celý den nebudeme moci dělat nic jiného než shánět žrádlo a vodu a nebo si to uspořádáme tak, že budeme menšími otroky žrádla, a menšími otroky peněz, což nám ale i tak umožní svůj život žít jinak (schválně nepíšu lépe)

současný život člověka je možný jen díky závislosti člověka na tvorbě rezerv a přebytků.
bez toho by nás byla ta uspokojivá 0,5 miliarda a nemuseli bychom vůbec řešit nějaké vládní a diskusní blbosti

Někteří jsou otroky internetu.

čím dál víc nás je :-)))))))))))))))

Ostatně, neoznámil to bůh adamovi a evě, když je vyháněl z ráje, že odteď se budou rodit v bolestech a krvi a v prachu a zoufalství se živit k přežití?
zase s nima bytost Bůh vyjebal

Řeč je o psychologické závislosti, ne o fyzické. Fyzická tu vždycky bude, ale psychická být nemusí. Závislost je omezením, nesvobodou a ten, kdo ti tu svobodu upírá, ten ti vládne, protože nad tebou uplatňuje svou moc.
Jestliže např. nedovedeš ignorovat názory Kroky, pak jsi nesvobodný a Kroky má nad tebou moc.