Jonatáne, je mi to moc líto, ale jsi to ty, koho oblbli. Lidský genom byl
přečten písmenko po písmenku, stejně jako šimpanzí. Tvé „vysvětlení,
jak se to dělá“ je splácaninou několika různých metod, které slouží
každá k něčemu jinému. Jsou tu splácány všechny dohromady, a ještě ke
všemu žádná z nich správně. Zkrátka jak to nějaký naprostý laik
pochopil od jiného naprostého laika, který to jako novinář někde napsal
poté, co se mu to nějaký odborník snažil vysvětlit, nevěda že v hlavě
toho novináře jaksi není na čem stavět…
Jen stručně – patláš dohromady PCR (tedy metodu laboratorního
množení DNA), štěpení restrikčními endonukleasami (tedy metodu štěpení
na kratší úseky) a sekvenaci (tedy čtení písmenko po písmenku).
Restrikční endonukleasy stačí k porovnání DNA mezi jedinci k určení
jejich příbuznosti – tady nás obsah skutečně nezajímá. Důležitá je
poloha míst, kde jsou tyto enzymy schopny řetězec DNA roztrhnout. Ta místa
jsou určité specifické sekvence, rozpoznávané těmito enzymy. Zároveň
jsou tyto specifické sekvence různé pro různé enzymy tohoto typu. Pořadí
těchto míst v DNA je specifické pro každého jednotlivce. To je to, co se
používá třeba k určení otcovství nebo identity pachatele.
Zároveň ale tato metoda poskytuje i informace o tom, jak na sebe získané
kratší úseky navazují, tedy v jakém pořadí byly v původním
nerozděleném vlákně. Takže to pořadí známe. Pokud chceme skutečně
přečíst obsah, ty kratší úseky jsou pak podrobeny sekvenaci, čili čtení
pořadí nukleotidů. Máme tedy pořadí písmen v krátkých úsecích a
pořadí těch úseků v DNA. Stačí spojit dohromady a máme přečtený
genom. A přečtené genomy můžeme opravdu porovnat úplně stejně, jako dvě
diplomky, abychom vyhodnotili, kolik procent z té první bylo autorem té
druhé ukradeno a obšlehnuto. A tohle je způsob, jakým se rozdíly
mezi genomy jednotlivých druhů porovnávají.
Pokud jde o to „rozvařování“, tak to se týká právě metody PCR. Jde
o to, že DNA je dvoušroubovice, je tedy složena ze dvou
vláken, která jsou vzájemně komplementární a drží pohromadě pomocí
„slabých“ sil, které vznikají mezi A a T a mezi G a C. Čili kde je v
jednom vlákně G, tam je ve druhém C. Kde je v prvním A, tam je ve druhém T.
Tím „rozvařením“ se ale DNA nerozpadne na písmenka, jak tu někde
tvrdíš, ale pouze se od sebe oddělí ta vlákna. No a pak je na 1. vlákně
enzymaticky syntetizována kopie 2. vlákna a na 2. vlákně kopie prvního. Z
jedné dvoušroubovice tedy máme najednou dvě, zcela identické s tou první i
navzájem. Tenhle cyklus se opakuje v několika desítkách opakování, dokud
nemáme dost materiálu pro další práci (např. sekvenaci). To je princip
PCR.
Takže, Jonatáne, když tu chceš machrovat na poli molekulární
biologie, tak si o ní něco napřed přečti!