Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Aha tedy jako že náhodou ?
To mi je tedy sepernáhoda :-).

Náhodou vznikly miliardy a možná víc rzličných podmínek na různých místech vesmírů.

a pak už nikoli náhodou ale zákonitě vznkl i život, schopný existovat v daných podmínkách, protože VÍME, že evoluce je vastně schopnost adaptace na změny vnějších tlaků

a před naším životem mohly být stovky jiných forem života a nebo i našeho - viz dinosauři ap., byli, a nejsou. a že by bůh tvořil znova? a znova? a znova?

Víš, kolik je ve vesmíru hmoty – galaxií, hvězd, planet, mlhovin? Že se na jedné z nich stane něco takového, zas taková supernáhoda není. A že zrovna člověk? A proč by to zrovna člověk být nemohl?

Ano galaxií, hvězd, planet, mlhovin je ve Vesmíru opravdu hodně :-)))))))))

No tak proč by se to na jedné planetě nemohlo náhodně seběhnout tak, aby vznikl život?

Představ si že ono se to fakt stalo že ma jedné planetě se to "náhodně" seběhlo tak, aby vznikl život :-).

Takže v tom žádný záměr být nemusel. Souhlas?

Klidně že mohl :-).

To by ale vylučovalo tu náhodu, ne?

A musí to být náhoda?

Nic nesvědčí o tom, že by nebyla.

Náhoda s chtíčem, ono se to vše chtělo stvořit :-).

Nechtělo. Ale stalo se.

Kdyby nechtělo tak by se to ani nezačalo a kdyby přeci jen jo, tak by to hnedle zašlo :-).

Ty jako myslíš, že živý organismus napřed musí chtít, a až potom vzniknout?

Jo :-)
Říká se tomu vůle k životu :-)

vůle k životu může vzniknout až po vzniku života

Jen aby to nebylo souběžné :-)

to je hraniční možnost, ale vždy tam bude bejprve ten život, ten už musí existovat, bez něj vůlu k němu existovat nemůže

jak by fungovala vůle k něčemu neexistujícímu?

Tak třebas rostliny ty se táhnou za sluncem které existuje.

Jaké rostliny a proč se orientují ke zdroji životní energie ? Co si o tom myslíš ?

No, ale netáhnou se za ním dřív, než začnou existovat! To fakt nejsi schopna udržet, o co se tu jedná? Jde o to, že podle tebe život vznikl, protože k tomu měl vůli. A my ti píšeme, že nemohl mít vůli, dokud nezačal existovat. A ty odpovíš, že Slunce přece existuje, takže rostliny se za ním můžou táhnout. Jo, můžou. Ale až když existují!

A co by rostliny jiného vytáhlo z "velké louže" ?

Reč je o tom, jestli život může něco chtít, mít k něčemu vůli, když ještě neexistuje. Podle mě nic nemůže vzniknout z vlastní vůle, podle toho, cos napsala ty, zřejmě ano. Takže dej nějaký příklad něčeho, co chtělo vzniknout, a proto to vzniklo. Nebo napiš, že to byla kravina, a nikdo se k tomu nebude vracet. Ale v diskusi nemůžeš odpovídat něčím, co je sice pravda, ale se zrovna probíraným tématem to nesouvisí. A pak se točit na tom, že ta nesouvisející odpověd je přece pravda. Asi takhle:

osoba X: Kolik je hodin?
kroky: Dneska je asi že pondělí.
osoba X: Ale to přece není žádná hodina!
kroky: Co zas jedeš proti mně? Copak není pravda, že dneska je pondělí?

No prostě existence souše. Pobřeží, s tůňkami, které obsahují jen vodu, kterou tam nacákalo moře při nějaké bouři, s řasami, které, pokud jim nenacáká znova, než to vyschne, tak chcípnou. A pokud se v takové ocitla nějaká řasa, která schopnost přežít krátké období bez vody měla (umožnily jí to nějaké mutace), akorát že v moři to bylo fuk, tak tady prostě přežila, množila se, a mohly následovat další mutace, které by třeba v moři i vadily, ale tady byly prospěšné… A tak nějak postupně vznikaly suchozemské rostliny.

Hm souš muže mít na svědomí zase jenom slunce :-)

Takže pořád pokračuješ v té uhnuté větvi a na původní otázku prostě neodpovíš?
A navíc: Souš může mít na svědomí i naprosto jednoduchý fakt, že na planetě nevzniklo dost volné vody na to, aby překryla veškeré nerovnosti jejího povrchu.

Aha tak to se musím kouknout na tu původní otázku :-)
A o souši si taky musím něco nastudovat ja tet ale nemám moc času tak jindy jo ?
Snad ta diskuze nikam nechvátá :-)

Ne tak docela, první forma života byla tvořena bakteriemi a u nich bychom asi hledali nějakou snahu, nebo vůli marně.
Čas potřebný na vývin života, jak ho dnes známe byl předlouhý, možná 4 miliardy let. No a bohové jsou na Zemi absolutní novinka, vymyšlená a konstruovaná teprve před okamžikem několika tisíců let.

Bohové jsou možná že příkladem pro evoluční vývojové stádium člověka.

Bůh, stejně jako duch je pojmenováním pro určitou vnitřní zkušenost. Podobným pojmenováním, jako jsou termíny emoce, vůle, představa, zájem, nutkání aj.

Ale to ateisté píší pořád, že bůh je jen emocí, předsatavou ..... nikoli reálnou entitou se všemi přisuzovanými vlastnostmi a zásluhami

Takže možná by si teisté měli uvědomit konečně uvedené. Akorát že tím by padlo jejich základní dogma "Bůh je".
Takže to asi neprojde a budete se dál škrtit jak nás stvořil bůh.

Ne člověka, ten bohy nikdy nepotřeboval, bohy potřebovali akorát šamani na udržení stáda svých oveček naháněním strachu. Tohle funguje dodnes - pobožní se bojí aby nebyli "zatraceni" (ať to cokoliv znamená) a proto jsou oblepeni bohy, anděly a nebem.

Náboženství není evolucí homo Sapiens, ale spíš jeho brzdou. Podívej se jenom, kolik lidí věří, že skalnatý zlom v pohoří Araratu je zkamenělou archu Noa. Vůbec jim nedochází, jak nebetyčná je ta kravina. Davy křesťanských fanatiků to, pro ně "posvátné", místo tak zahnojili, že turecká vláda zakázala na to místo přístup.

K druhému odstavci, je to úplně jedno. zajímají se o to různé senzacechtiví lidé nezávisle zda jsou věřící nebo nevěřící. Prostě chtějí objevit něco úžasného...

Může být.
Motivací bude i záchrana bible, ale jako vždy pro lidi to nejdůležitější - penízky. Mnozí si z archy na Araratu udělali živnost. Podobně jako z UFO, z kruhů v obilí, prostě z něčeho. co je v módě a co přinese zisk.

Bible nestojí na tom jestli někdo najde na Araratu loď :-))) právě naopak, Bible je kniha duchovní, nezávisla ná tom kdo kde co nalezne.

Ano, plná duchů a strašidel. Plná výhružek a tvrzení o špatnosti člověka (dědičný hřích). Při neodmodlení dědičného hříchu hrozí smažení v řepkovém oleji v pekelném kotli.

Bible na špatnost člověka poukazuje, a ty nám jí tady demonstruješ.

Bible také zmiňuje anděly, za takového se považuješ ty?

No ale pokud bible hovoří o něčem konkrétním na konkrétním zemském místě, měli bychom to tam nalézt, ne? to co teda po těch letech ještě najít lze, případně s nějakou zdůvodnitelnou odchylkou

může to být podobenství, v řeči která byla v té době známá... tedy s prvky reálného místa. Ale pořád to může být jen obrazný příběh.

Pokud někdo tvrdí, "Bůh je", nemůže hrát na podobenství "může být"
Podobenství neslinou konkrétními lokalitami, časy ap.

tomu nerozumím, říkám že Bůh je. Nikoliv že může... jen že ty texty nemusí říkat konkrétní události. texty vyjadřují nějakou moudrost či zkušenost dané doby. samozřejmě to nijak nesouvisí s tím zda Bůh je nebo není. To je základní paradigma lidské víry. buď věřím že je nebo jsem si jista že není. DAlší krok vyplývá víceméně z tradice. Víra vychází z tradice, žije tradicí... nevíra vychází z určitého vzdoru, kdy se člověk odmítá ztotožnit s tradicí a chce něco lepšího... většinou neví co lepšího. Protože tradice v sobě nese víru pokolení... těžko se z toh opřeskočí do njaké nového systému , který by byl stabilní.

No však. Pakliže "Bůh je", proč by psal o podobenstvích tak konkrétně v čase a prostoru? Tak podobenství nejsou. Podobenství je jen náznak, a ne sdělení konkrétního člověka a jeho činu, ze kterého ani nejde poznat, co by mělo být tím podobenstvím. Podle tvého by to nebylo podobenství, ale nepravdivá náhrada.

s tím ej není to souvisí tak, že pokud je, fungoval by bez základní logiky, kdyby uvedené psal/inspiroval jako podobenství.

to teda ne, buď jsi věřící a věříš, že je, a nebo nevěříš že je.
vzhledem k tomu, že než byli vymyšleni bozi, byla tradice naopak "nezájem o boha", z tradice vychází nevíra. víra vychází a vymyšlení boha, což už je za těch 2000 let a víc také asi tradice, ale rozhodně nevíra nevychází ze vzdoru - nevěřit v něco, co nelze doložit, je naopak tradice rozumu.
Jak která tradice v sobě nese víru .-))))))))))))))))))
Víc tradic bůh vůbec nezajímá :-)))))))))))))))))
ale je fakt, že církev z některých svých překrejvaček pohanských svátků notně zapřáhla, aby vytvořila tradici z nich a potlačila tu pohanskou .-))))

inak to "je-může" bylo míněno tak, že pokud bůh JE a vytváří podobenství, nemůže ho vytvořit stylem, že to podoběnství MŮŽE BÝT. podobenství by to pak nutně bylo.

ale podobenství vypadá zcela jinak, než o čem se bavíme

to že říkám že může... je již moje osobní lidská interpretace, jako člověk jsem omylný. Tady nikdo nemá jistotu, protože se pouze díváme směrem k nějaké společné interpretaci pravdy. Třeba čekáš příliš moc, víra je osobní a intimní. Podobenství jen a pouze připodobňuje a jak říkám záleží na interpretaci jednotlivce jak to vidí, nebo zda něco vidí nebo mu to nic neříká nebo to jen tak po něm steče jako voda a nic. Nemusí to nic říct.. ale někoho třeba osloví.

Nestojí, to je fakt. Biblická potopa je zkopírovaný a pozměněný epos Gilgameše..

Sněhurka a 7 trpajzíků také nestojí na počtu 7. Mohlo jich být i 70. No a to zrcadlo s umělou inteligencí zlé královny je také jen připodobnění a reklama na tabulové sklo. Pohádky jsou též duchovní příběhy.

Se zapaluje sedmiramenný svícen :-)
Číslo 7 je symbol :-)

Ano 7 dní v týdnu.

jo taky příklad užití toho symbolu.

proč mi to píšeš, jsou to samé nesouvisející ptákoviny.

To není ptákovina ale pohádka o Sněhurce :-)

píše to protože se ukájí představou že vytočí vířící lidi
neuvědomuje si, že ty jeho kydy nikdo nečte-třeba já, přečtu první větu reaguju na tu jeho lež, která se tam objeví a dál ty jeho bláboly nečtu.

Na víc prostě nemáš ...

konečně pravdivá sebekritika

Jaképak nesouvisející ptákoviny. ????
Pohádka jako pohádka. Konstruktérem pohádek je lidská fantazie.
Pohádky můžeš označit ptákovinami, bez nich by se Země nezastavila, ale mají přesto smysl v tom, že poskytují poučení. Třeba pohádka o letu Ikara poukazuje na fakt, že čím se člověk vyšplhá nahoru ve společnosti, tím víc je ohrožován konkurenty a že může dojít k hlubokému pádu.
Každá pohádka má v sobě nějaké poučné poselství.

Čili pohádky jsou pravdivé. Stejně jako mýty a stejně jako posvátné texty, např. Bible.

Mýtus (nikoliv pohádka) o Ikarovi poukazuje na fakt, že pýcha předchází pád. Jeho pád zapříčinilo Slunce, tj. přírodní síla a nikoliv člověk (konkurent).

I zvědavost může zvědavé zvíře zavést do ohrožující situace.

Mýtus je rovněž pohádkou, ale speciální pohádkou, která z neznalosti čtenáře, posluchače může vyvolat dojem, že jde o popis reality.
Třeba Dívčí válka ze Starých pověstí českých.
Ale nejen mýtus, ale i román (novela), jakým jsou Tři mušketýři, Vernovy a Mayovy příběhy a postavy.
Bájná detektiv Sherlock Holme také není a nebyl reálná bytost. Vzniknul ve fantazii A. C. Doyla, jako biblické příběhy včetně tisíciletého Noa neznámého autora bible.

Takže co? Lidskou fantazií stvořené bytosti a příběhy jsou pohádky, nebo fantastické romány. Rytíř bez bázně a hany don Quiote bojující s obry také není reálná osoba, podobně jako jí nejsou pohádkoví hrdinové na potkání zabíjející draky. Baron Prášil se svými příběhy bude též kompletně produktem lidské fantazie, jako i Ježíš capkající po hladině jezera.

Jaký rozdíl je mezi pohádkou a fantastickém příběhu? Existenci Otesánka vyloučí už děti v předškolním věku, existenci vánočního Ježíška také, ale v existenci Ježíše páchajícího zázraky věří mnozí lidé i v dospělém věku. Rozdíl mezi pohádkou a mýtem je tedy spíš ve vzdělání konzumenta.

Naopak, pohádka je zvláštním typem mýtu, jakousi jeho "odlehčenou" variantou. Jinak je pohádka literární útvar či žánr mající určité vlastnosti. Pověst (např. Dívčí válka) je zase jiný literární útvar se svými vlastnostmi, tak jako ten mýtus nebo jako bajka, povídka, nebo třeba román, který má mnoho rozličných podob a člení se tak na romány detektivní, historické, dívčí, sci-fi atd. Prokazuje tudíž malou míru vzdělání či spíš inteligence ten, kdo různé literární žánry slučuje dohromady pod hlavičkou "pohádka" jenom proto, že jsou fikcí.

Jestliže nějaký žánr obsahuje poučení, ba jestliže je dokonce jeho cílem poskytovat poučná poselství, pak takový žánr JE popisem reality. Realita se dá popsat mnohými způsoby, přímými i nepřímými metodami, čehož si je inteligentní člověk rovněž vědom. Například mnohé povídky a scénky dua Grossman-Šimek popisovali tehdejší komunistickou realitu.

"Musíme pochopit princip, že jediné objekty, které známe, jediný svět naší zkušenosti nemá jinou existenci než v mysli. Objekty neexistují a nemohou existovat samy o sobě. To co je promítá ven do prostoru, je mysl . A jelikož sám prostor je uvnitř mysli, jejich nezávislá existence je čirá iluze. Musíme pátrat za jejich iluzorní nezávislostí v mysli, ve které vznikají. Věc nemyslíte proto, že existuje, ale existuje proto, že ji myslíte, i když nedobrovolně. A tato myšlenka o věci je součástí vašeho vlastního vědomí mimo vás. Pokud nejsme v osobním styku se světem, ten pro nás neexistuje. Tento vztah končí v okamžiku, kdy stáhneme své ego. Bez něho pozorujícího subjektu, svět jako objekt prostě neexistuje. A nikdo kdo žije ve vědomí ega, nemá žádnou možnost poznat jaký svět je v sobě a sám o sobě. Tak jako nejdříve zjišťujeme, že je voda tekutinou, a později, že je sloučeninou plynů, stejně tak nejprve poznáme, že celý svět je světlo, energie a později skrze Vhled, že je Myslí." ~ Paul Brunton

to bude asi kravina :-)))))))))
možná jsme to nepochopil :-))))

Brunton nepopisuje, jak svět opravdu funguje – spíš sdílí duchovní pohled na věci. To může být zajímavé, ale není to pravda, jak ji chápe věda nebo logika. Je důležité rozlišovat mezi tím, co cítíme, a tím, co je skutečné.
Když spíme nebo jsme v bezvědomí, svět nemizí.
Jen ho nevnímáme. Ale ostatní ho dál zažívají, kamery ho zaznamenají, příroda pokračuje.
Fyzika neříká, že vědomí tvoří realitu.
To, že měření ovlivní výsledek v kvantové fyzice, neznamená, že svět vzniká teprve, když se na něj díváme. Vědomí není kouzelná hůlka.

„Je důležité rozlišovat mezi tím, co cítíme, a tím, co je skutečné.“

Opravdu tohle víš? Tak co ti brání to používat?

Kdyby to nebylo míněno v ontologickém smyslu, ale ve fenomenologickém (popis prožívání), tak bych s tím souhlasil. Tohle je náhled na věc nějaké té hinduistické advaity, která je podle mě příkladem toho, jak to dopadá, když člověk svůj mystický zážitek intelektuálně nezpracuje.

To je asi jako ty 4 miliardy, co denně mluví s bohem
¨to jonatán taky intelektuálně vůbec nezpracoval, ale tam se asi nemůžeme divit. FTV rozumí víc,

„Prokazuje tudíž malou míru vzdělání či spíš inteligence ten, kdo různé literární žánry slučuje dohromady pod hlavičkou "pohádka" jenom proto, že jsou fikcí.“

No tak to je slovo do pranice! Stačí tedy pojem pohádka v našich příspěvcích nahradit pojmem fikce, a vše bude OK! Pak se ve srovnáních nemusíme omezovat na hastrmany a mluvící vlky, ale můžeme přidat také Křesomysly, Persey, pany Tau, Sherlocky Homelesse a létající Čestmíry…

Kdo si není vědom toho, že existují různé literární žánry, z nichž každý má své vlastnosti, svá specifika, a splácává je proto dohromady, takový člověk skutečně není vzdělaný a podle mě ani příliš inteligentní.

Jenže slovo pohádka se často používá právě ve významu fikce (smyšlený příběh, nepravdivá výmluva atd.). A protože to slovo jsme tu používali právě v takovém významu, jeho nahrazením slovem fikce ten problém odstraníme.

faktem je , že pravda o červené karkulce tkví v tom, že malé a dospívající holčičky nemají chodit samy lesem, zvlášť tím černým, byť je i nemocné maminky samy pošlou, protože v lese číhá úchyl, který je brutálním způsobem připraví o panenství, někdy je pak i sežere, však je to pohádka z temného středověku...

Pohádkové na Červené Karkulce je mluvící vlk, jako způsob polykání lidí, bez jejich poranění a pak jeho imunita proti bolestem. Je toho podstatně víc a nezadá si to s kouzelníkem Ježíšem.

mluvící úchyl a kanibal ale není zas tak pohádkový, vlk = predátor...
polykání v celku nebo po částech, co by ti na to asi řekl krokodýl?

Pohádkový je celý ten příběh o Červené Karkulce.

Bratři Grimmové

to je starší, je to už ze středověku...

ad krudox:
.."pravda o červené karkulce tkví v tom, že malé a dospívající holčičky nemají chodit samy lesem, zvlášť tím černým, byť je i nemocné maminky samy pošlou, protože v lese číhá úchyl, který je brutálním způsobem připraví o panenství, někdy je pak i sežere"..
ach, ty neznabohu.. copak i ty patris mezi ty, kteri jsou obeznameni pouze s dle folkloristu puvodnim znenim pribehu o Cervene Karkulce? sice jsem pod tihou dukazu / klasickymi reckymi dily / nucen akceptovat "shody" s pribehem o panne obetovane zlemu duchu, ale jiz verzi bratri Grimmu prece predchazelo ono ustredni poselstvi, svedectvi nadeje, ktere se podle mne ve sve pyse stale bojis pripustit - Karkulka vstala z mrtvych a myslivec vlka rozsekal na sracky

ale ten myslivec je až pozdější křesťanský dodatek!

jak to bylo předtím?¨

jak se s bábou dostaly ven?

ad Shadow_of_Krak:
.."jak to bylo předtím?"..
z mrtvych jiz nevstaly..

tak to nebyla pohádka.

nijak, vlk sežral karkulku, o bábě nevím...

a já si vždycky myslel, že červená karkulka je o tom, že do lesa sama nemá nikdy chodit holčička, která má zrovna krámy ....

ad Shadow_of_Krak:
.."červená karkulka je o tom, že do lesa sama nemá nikdy chodit holčička, která má zrovna krámy"..
karkulku znasilnil muz, ktery byl za zvire, ktere periodu "citi", prevlecen..

no ale žrát ji nemusel. i když byla blue rare

Slovo pohádka, stejně jako mýtus se sice používá expresivně ve významu výmysl, jenže nelze ho tak používat při debatě nad různými literárními žánry a ztotožňovat pohádku se všemi žánry literární fikce, tak jak se to děje tady. Neboli dá se to v tomto významu použít ohledně nějakého tvrzení (a tím ho označit za výmysl), ale ne ohledně literárního díla. Tam je takové použití nesmyslné.

iterární dílo zde nikdo nehodnotí.
Jen výmysly :-))))))))))

No a právě proto prosté nahrazení slovem fikce ten problém vyřeší.

Ni jistě, správným slovem je tady slovo fikce (či třeba výmysl) a ne pohádka. Upozorňoval jsem na to Ondiho už někdy před dvěma roky, jenže on není schopen se učit a provádět tak sebe-korekce (což ukazuje na chabý stav jeho intelektu).

A já si zase myslím, že víš moc dobře od začátku, v jakém významu tu Ondi (i my někteří jiní) slovo pohádka používáme. Takže v tom z tvé strany vidím tak trochu slovíčkaření, protože o literárních žánrech tu byla řeč fakt jen výjimečně, pokud vůbec.

No jasně že vím, jak to slovo používáte, proto poukazuju na to, že ho používáte špatně, protože v daném významu se u literárních děl nedá použít. Prohlásit o hororovém, detektivním či třeba špionážním románu, že je to pohádka, když chci vyjádřit, že je to fikce, to není moc inteligentní. Označení hororu, detektivky či dramatu za pohádku nezní příliš inteligentně.

Hororu rozhodně, u ostatního podle děje.

Kopíruji z internetu význam slova pohádka:
Pohádka představuje povětšinou kratší, obvykle smyšlený příběh, v mnoha případech se šťastným koncem (není to pravidlo). Obvykle se v ní objevují nadpřirozené bytosti, které v ději vystupují s obyčejnými lidmi. Pohádka je původem lidového žánru, bývá psána ve stylu prózy.

Takře - bůh stvořil Slunce povelem "budiž světlo" je kaťounká pohádka.
Nebo "Ježíš vstal z mrtvých" je také kaťounkou pohádkou.
Pohádek je mnoho, u kreacionistů patří pohádka O Potopě k těm tak velmi oblíbeným, že si stavějí repliky noovy archy, někteří včetně posádky (lidí a zvěře) vyrobené z působivého plastu.

Kopíruji z wikipedie, na kterou jsem ti dával odkaz:

Obecná charakteristika pohádek:
Jde o vyprávění založené na básnické fantazii, zejména ze světa nadpřirozených jevů. Důležité je, že pohádkový příběh není původně vázán na podmínky reálného světa. Příběh samotný není vypravěčem prezentován jako pravdivý a posluchači zpravidla také nevěří, že by se mohl odehrát ve skutečnosti.

Po slohové stránce je pohádka charakteristická ustálenými začátky i závěry a doslovně opakované a přejímané přímé řeči. Důležitou úlohu zde také sehrávají některá čísla, především číslo tři (trojí opakování, tři úkoly, předměty, bratři, sestry, sudičky atd.), dále pak často čísla sedm, devět, dvanáct, třináct, čtyřicet, sto. Ve výstavbě syžetu se uplatňuje gradace.

Figury a situace nejsou podrobně specifikovány, jsou poněkud obecné (v dalekém království, v hlubokém lese, starý král). Neuplatňuje se zde skutečná geografie, ani jména historických nebo současných postav. Děj se odehrává většinou v neurčité minulosti, nejsou tedy uváděny letopočty, stále jen obecné odkazy (za dávných časů). Vše je tedy nereálné a odehrává se ve fiktivním pohádkovém světě. Zdůrazněny jsou velké kontrasty: dobrý/zlý, velký/malý, bohatý/chudý, vznešený/prostý. I přes rozmanitost dějových zápletek, nestává se pohádka volnou hrou fantazie, vše má přísná pravidla.

Tudíž nic z toho, co jsi vyjmenoval, není pohádka.
Inteligentní lidé ale umí odhadnout bez předložení charakteristiky žánru pohádky, že to co označuješ za pohádku, do tohoto žánru nespadá.

add Ondi Nebo "Ježíš vstal z mrtvých" je také kaťounkou pohádkou. NE
Kriminální vyšetřování by přišlo na to, že jiné vysvětlení než že vstal z mrtvých nepřipadá v úvahu , protže to ve věch směrech sedí-jiné vysvětlení neexistuje.