Obávám se, že jsi byl podveden. V GW 9/I je znění odstavce 165 takové:
Co je negativně donchuanismus, může jako pozitivum znamenat smělou, bezohlednou mužnost, ctižádostivost po nejvyšších cílech; použití síly proti každé hlouposti, zarytosti, nespravedlnosti a lenosti; ochotu k oběti pro to, co bylo poznáno jako správné, která hraničí s hrdinstvím; vytrvalost, nezlomnost a houževnatost vůle; zvědavost, která se neleká ani záhad světa; konečně revolučního ducha, který svým bližním staví nový dům nebo dává světu jinou tvář.
Zde je na důkaz screen z německého znění.
V GW 11 má odstavec 12 takovéto znění:
Protože každá neuróza souvisí s nejintimnějším životem člověka, bude mít pacient vždy určité zábrany, má-li přesně popsat všechny okolnosti a komplikace, které původně způsobily, že onemocněl. Ale proč by o tom neměl být schopen svobodně hovořit? Proč je úzkostný nebo bázlivý či stydlivý? Důvod je v „pečlivém respektování“ určitých vnějších faktorů, které se nazývají veřejné mínění nebo úctyhodnost či dobrá pověst. A i když důvěřuje svému lékaři, když se už před ním nestydí, bude se zdráhat, nebo se dokonce bát přiznat určité věci sám sobě, jako by bylo nebezpečné uvědomit si sám sebe. Máme obvykle strach z oněch věcí, které se zdají být uchvacující a přemáhající. Ale existuje v člověku něco, co je silnější nežli on sám? Nesmíme zapomínat, že každá neuróza je provázena určitou demoralizací. Pokud je člověk neurotický, ztratil důvěru k sobě samému. Neuróza je pokořující porážka a jako takovou ji také pociťují i ti lidé, kteří si nejsou zcela nevědomi své vlastní psychologie. A člověk tuto porážku utrpěl od něčeho, co je „neskutečné“. Lékaři pacienta patrně už dávno ujistili, že mu nic není, že nemá žádnou skutečnou srdeční chorobu, žádný skutečný karcinom. Jeho symptomy jsou jen jeho představami. Čím více neurotik věří, že je „malade imaginaire“ (zdravý nemocný), tím více proniká celou jeho osobnost pocit méněcennosti. „Jsou-li mé symptomy jen mé představy,“ řekne, „kde jsem k těmto prokletým představám přišel a proč si takový nesmysl pěstuji?“ Je vskutku dojemné mít před sebou inteligentního muže, který člověka téměř úpěnlivě ujišťuje, že má rakovinu střev, a který jedním dechem sklíčeným hlasem vysvětluje, že přirozeně ví, že jeho rakovina je jenom imaginární záležitostí.
Tady bohužel nemám německou verzi, tak ti můžu na důkaz poskytnout screen z anglické nebo české verze, pokud to budeš požadovat.
Ani v jednom odstavci se nenachází tvá slova, která tvrdíš, že tam jsou. Jestli ti můžu poradit, tak nečerpej informace o Jungovi z ezoterických/duchovních "nadšeneckých" webů nebo jůtubových videí, protože tam se o Jungovi vysloveně lže, jak jsem se sám před časem přesvědčil. Existují jůtubové kanály, které jakoby šíří Jungovo myšlenky (Jungovu moudrost apod.) a podporují to Jungovými pseudocitáty. Celé je to podvod, kdy se své vlastní vidění světa pokouší zaštítit nějakou autoritou a vymýšlí si, že tohle a tohle pronesla.
Kniha Naturerklärung und Psyche, společné dílo Junga a Puliho, nemá
číslované odstavce. Není ani zařazena do GW (ty číslované odstavce
mají). Nakonec odstavec 960 by se asi do knížky s 240 stránkami těžko
vešel. Nejspíš jsi ale mínil odstavce 960-967 v GW 8, v němž je tato
knížka obsažena pod názvem Synchronizität als ein Prinzip akausaler
Zusammenhänge (Synchronicita jako princip akauzálních souvislostí.).
Co se týče obsahu, Jung tam sice opravdu mluví o psycho-fyzickém kontinuu,
ovšem nepovažuje za něj kolektivní nevědomí, jaks tvrdil. Míní tím
prostou věc: že psýché a fýsis (duch a hmota) jsou dva póly jedné a
téže věci. Nejsou to od sebe oddělené skutečnosti či existence, nýbrž
ontologicky jsou to jen dva různé projevy jednoho a toho samého jsoucna
(nejlépe se to pochopí na lidském organismu, ten taky sestává z tělesné a
psychické složky či "pólu"). Nejsou to tedy nějaké dva "světy", hmotný a
mimohmotný (zásvětní, metafyzický), nýbrž je to jeden svět, jedna
jediná skutečnost či existence, a pro její pojmenování používá
alchymický termín Unus mundus, protože ta myšlenka není nová. Neoznačuje
tu pochopitelně nic za transcendentní, nýbrž jen konstatuje, že příčina
synchronistických jevů je transcendentální (takový je onen smysl, který
psychickou a fyzickou událost propojuje).
A já ti říkám, že v Definicích Jung zcela jasně a výslovně odmítá
metafyzické pojetí jeho používaného pojmu "transcendentní". Je to tak v
souladu jak s konceptem oné funkce, tak i s celým Jungovo dílem, v němž
veškerou metafyziku vysvětluje čistě psychologicky. Nic o scholastice
nepíše, to si tam ty vkládáš, protože nesprávně chápeš Jungovo
výpovědi jako ontologické.
Otto podléhal stejnému klamu, jakému díky nedostatečnému sebeuvědomění
podléháme všichni. To, co Jung psal v té mé předchozí citaci o
primitivech, to platí i na nás, jen v menší míře. Numinózum neoznačil za
nějakou strukturu, už to úplně motáš.
1
