,
blábolíš dám příklad Španělsko:
„Torquemada začal od reorganizace tribunálů
Sv. oficia (tehdejší termín pro inkvizici, pozn.
autora). Odvolal inkvizitory, kteří byli straničtí,
příliš tvrdí nebo svým charakterem nezpůsobilí
k plnění těchto funkcí. Zmírnil proceduru a vyvinul
maximální úsilí, aby nedošlo ke zneužití
a přehmatům, jichž se dopouštěli první inkvizitoři.
Velkou pozornost věnoval přijímání odvolání,
zejména od odsouzenců chudých a prostých,
vydal četná nařízení proti přehmatům při
konfiskacích a také podporoval děti obviněných..."
111). Torquemada krutý a nelidský je
mýtem protestantské propagandy, která mu nemohla
zapomenout, že právě španělská inkvizice,
již on zreorganizoval a které dal pevnou
strukturu, později úspěšně čelila protestantské
reformaci.
Nicméně nedá se popřít, že v prvním čtvrtstoletí
španělské inkvizice se octlo na hranici
mnoho nevinných lidí jen na základě doznání vynuceného
útrpným právem. Ani mnozí biskupové
a řeholníci, o jejichž pravověrnosti nebylo
pochyb, se nevyhnuli vyšetřování inkvizičním
tribunálem, mimo jiné i vzácný a ušlechtilý kardinál
Ximénez. Torquemada usiloval o radikální
změnu, která patrně probíhala ztuha a pomalu,
neboť stížnosti na zvůli inkvizitorů se v Římě
množily. Proto papež Alexander VI. zakročil
a nařídil důsledné respektování církevních předpisů
při vedení inkvizičních procesů ve Španělsku.
Zásah papeže Alexandra měl svůj pozitivní
dopad. V průběhu 16. století se španělská inkvizice
stává vysoce váženým soudním tribunálem,
pověstným korektností svých procesů, lidským
přístupem a spravedlivými rozsudky. Počet odsouzených
k smrti rapidně poklesl. Od církevní
inkvizice v jiných zemích a později od církevní
inkvizice římské (srvn. výše) se španělská lišila
mj. i tím, že činnosti tribunálu v konkrétním kraj i
nepředcházel „čas milosti". Jinak procedura byla
tatáž jako u církevní inkvizice. Udivuje též mírnost
inkviziční vazby. Obviněný měl právo přijímat
návštěvy a potraviny v neomezeném
množství, mohl číst a psát dopisy. 112)
Inkvizice sehrála několikrát ve španělských
dějinách velice pozitivní úlohu, inkvizitoři se
např. zastali karmelitána sv. Jana od Kříže, který
byl vězněn svými řádovými představenými, rovněž
tak dopomohla k vítězství dominikánovi bl.
Bartolomé de las Casas, jenž vznesl ostrý protest
proti zacházení Španělů s Indiány v Americe,
dosáhl od krále Karla V. jejich uznání za lidi
a zrušení otroctví. Španělští inkvizitoři taktéž zabránili,
aby se ve Španělsku ujaly čarodějnické
procesy. Historik Jean-Claude Dupuis vidí také
velkou zásluhu španělské inkvizice v tom, že
,,..v důsledku četných náboženských válek v letech
1520-1648 ztratily německé země až třetinu
svého obyvatelstva. Jestliže Španělsko uniklo tomuto
osudu jen za cenu upálení několika stovek
heretiků, tak je třeba říci, že inkvizice provedla
humánní čin.." 
Předmět diskuze: “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
2
