Uveď prosím přesné znění těch citací, jak je Jung formuluje, klidně v angličtině nebo němčině. Teď jsem prohlídl článek Die psychologischen Aspekte des Mutterarchetypus a větu "Psyche neni produktem mozku a duchovni realita ma svou vlastni autonomni existenci." ani nějakou jí podobnou větu jsem v tom nenašel (třeba slovo mozek se tam vůbec nevyskytuje). Zato jsem tam našel toto, co jsem psal o projekci:
Z dosud řečeného je snad patrné, že se výpovědi mytologie stejně jako účinky mateřského komplexu, jsou-li zbaveny své kazuistické rozmanitosti, nakonec vztahují k nevědomí. Jak jinak by asi člověk přišel na myšlenku, užívaje podobenství dne a noci, léta a zimního období dešťů, rozdělit vesmír na svět denního světla a svět temnoty plný bájných bytostí, kdyby pro to nenašel vzor právě sám v sobě, ve vědomí a v působivém, ale neviditelném, to znamená vědění nepřístupném nevědomí? Původní chápání objektu vychází jen zčásti z objektivního chování věcí, z jiné, často větší části však z intrapsychických skutečností, které mají s věcmi vůbec něco společného jen na základě projekce. Je tomu tak prostě proto, že primitiv ještě nepoznal askezi ducha, totiž kritiku poznání, ale poznává svět jako všeobecný jev jen v šerém proudu fantazie, který ho naplňuje, kde se subjektivní a objektivní nerozlišené navzájem prostupují. „Všechno vnější je také vnitřní,“ mohli bychom říct spolu s Goethem.
V Definici nepadlo o scholastice ani slovo! Tak nekecej! Píše tam obecně a
dost jasně, že slovem „transcendentní“ nemíní nějakou metafyzickou
kvalitu. Dále pak jen píše, že činnost transcendentní funkce je vyjevena v
příbězích náboženských zakladatelů, při popisu situací, kdy řeší
nějaký konflikt. A takto mimochodem Jung vysvětluje veškeré tzv. duchovní
zážitky, viz i citaci výše. Ony duchovní bytosti vždy chápe a vysvětluje
jako personifikaci psychických obsahů či procesů a nikdy jim nepřipisuje
vnější, metafyzickou realitu (proto byl taky obviňován z psychologizování
náboženství). Veškeré metafyzické příběhy jsou pro něj příběhy
psýché, tj. odehrávající se uvnitř člověka.
Ani v článku Naturerklärung und Psyche jsem nenašel vyjádření, že by
kolektivní nevědomí bylo "psychofyzicke pole, ktere prostupuje celou realitou
a generuje synchronicity". Slovo pole se tam vyskytuje všehovšudy jednou v
souvislosti s jedním Keplerovo tvrzením o Slunci. Nevim jestli si to nepleteš
s pojmem Psychické pole, se kterým přišel E. neumann ("navrhl v
souvislosti se svým zpracováním vývoje vědomí, poznávání a
prožívání skutečnosti a tvůrčí činnosti pojem „psychické pole“,
aby popsal představu různých rovin vědění, vědomí a
skutečnosti").
Všichni jsme obětí klamu, nejen Otto. A máš to vyjádřeno i ve výše
dané citaci z Die psychologischen Aspekte des Mutterarchetypus. Nikdo nemáme
takovou míru uvědomění, abychom se nedopouštěli kognitivního klamu (vyjma
lidí osvícených). Pořád ještě máme ve velké míře subjektivní a
objektivní nerozlišené, pořád ještě aspekty nás samých vidíme venku ve
světě, na objektech. Pořád ještě si plně neuvědomujeme rozdíl mezi
objektem a jeho prožíváním, a proto nám jsou (smyslový) vjem objektu i
jeho prožívání sloučeny v jeden celek, ačkoli to jsou ve skutečnosti dvě
různé věci (díky čemuž objekty v našem vnímání nabývají vlastností,
které sami o sobě ve skutečnosti nemají, nýbrž my je na ně nevědomě
projikujeme). Díky tomu, že si to neuvědomujeme, to neumíme rozpoznat.
Jinak ano, Otto dokázal, že numinozita je apriorní kategorie (stejně jako je
jí třeba mravnost). Neprokázal ale existenci ničeho metafyzického.
