Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

nebo že bychom reverně otočíli Družbu z Česka na Slovensko a vytrhli trn z paty hloupé Slovenské vládě?

Opět pouze rozhazuješ nesmysly, aniž bys, byť jen v náznaku, použil nějaký argument. Kritizovat lze ledacos, ale smysluplná kritika obsahuje náměty, otázky, návrhy a pod.

A když chceme dodržovat pořádek podle pravidel sestavených administrátorem, tak je vhodné napsat o čem ta nová větévka DF má být. Zkrátka se nebát vyplnit kolonku "předmět". Přece tu chceme mít řád a ne chaos. Diskutovat a ne se jen hádat a urážet.

Ve tvé bibli máš větu "ateismus je (podľa Biblie) najväčšie zlo"

Zřejmě velmi pokroková bible ... a nebo jsi to tam dopsal nasliněnou inkoustovou tužkou?

...je to motív celej Biblie - neviera v Boha je vrcholné zlo - v neviere nie je možné prijať Božie zjavenie o spáse...

a proto je Bible ideologická příručka, nikoliv žádné Slovo Boží...

Nevíra v Boha sama o sobě není žádný hřích. Odmítáni Boha je hřích ale jen v případě že vím o jeho existenci.
Ateisté Boha odmítat nemohou z prostého důvodu, odmítat něco co neexistuje nedává smysl.

Nevíra v Boha sama o sobě není žádný hřích. Odmítáni Boha je hřích ale jen v případě že vím o jeho existenci. Ateisté Boha odmítat nemohou z prostého důvodu, odmítat něco co neexistuje nedává smysl
ale no, ap. Pavel píše, že všetci dostali možnosť poznať Boha....hoci poznali, neboli mu vďační...
Rim 1,
19 Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.
20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
21 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

mantra opakovaná do omrzení...

Boha nikdo nepoznal, jen někteří věří tomu, že ho poznali.
Myšlenka, že jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze od stvoření světa vidět... se mi zdá dost nelogická.

verše hovoří o poznání Božího díla, ne o tom že, lze vidět neviditelné Boží věci.

Dále nemůžeš tvrdit to, že Boha nikdo nepoznal, to je jen tvoje víra, že toto tvrzení je pravdivé.
Ty sis určil postulát/dogma/ axiom, že Bůh neexistuje a na základě toho tvrdíš věci, které mohou, ale také nemusí být pravdivé, například to, že Boha nikdo nepoznal.

ale jo, poznal. To jen někteří nevěří, že ho lze poznat.

ad komanc06:
.."myšlenka, že jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze od stvoření světa vidět... se mi zdá dost nelogická"..
presne tak - tvrdit, ze Boha lze "vidět v jeho díle", predpoklada, ze svet JE jeho dilem - visitor uz v premise pocita s tim, co ma teprve dokazat - videt v prirode "božství" je jeho subjektivni projekce, nikoliv empiricke pozorovani.. Pavel pise, ze Bozi moc je "neviditelná", ale "lze ji vidět", coz je sice semanticky protimluv, ale predevsim jde o to, ze pokud je neco neviditelne a neprokazatelne vedeckou metodou, pak Pavlovo tvrzeni, ze je to "přístupné" skrze premysleni, je jen vokalnim projevem viry a nikoliv poznanim

Pavel nebyl zrovna filozof...

Pavel pise, ze Bozi moc je "neviditelná", ale "lze ji vidět", coz je sice semanticky protimluv, ale predevsim jde o to, ze pokud je neco neviditelne a neprokazatelne vedeckou metodou, pak Pavlovo tvrzeni, ze je to "přístupné" skrze premysleni, je jen vokalnim projevem viry a nikoliv poznanim...
...nie je to protimluv, veda je limitovaná len na dané vedecké metódy - na to, čo je prístupné metodicky (priame metódy pre vedecké skúmanie)...
...ale ako sme už diskutovali, sú aj nepriame dôkazy (mimo priamych dôkazov), ktoré treba dávať na stejnú rovinu poznania a poznávania (i keď je to pre ateistu absurdné), ako je vedecké poznanie, - o ktorých (nepriamy dôkaz vo viere) hovorí ap. Pavel: - práve v tom premýšľaní o systémovej dokonalosti toho, čo vedecky skúmame, ale nie všetko je prístupné vedeckému skúmaniu, - hlavne intelektuálny život, o ktorom podstatne nič nevieme (nevieme, ako sa fyzikálno-chemické impulzy menia na myšlienky, vnímanie, rozpoznávanie, reč, lásku, vieru v Boha, a pod.) - v tom je to nepriame poznanie - iste, je to skrze vieru, v nepriamom dôkaze ide vždy o vieru, lebo veda na to nevie odpovedať - v tejto viere (nepriamy dôkaz v zmysle ap. Pavla) sme o tom presvedčení, že to tak je, a nie inak (a logika neprotestuje), lebo to "inak" vedie k absurdnosti...

Každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha
8 Kdo nemiluje, nezná Boha (1.Jan 4.)

s tím se dá souhlasit je to poprvé v životě že s tebou souhlasím

Ano i ateisté tuto možnost dostali, ale v těch verších je napsaná jedna podmínka: "když lidé přemýšlejí o jeho díle"
a ateisti o jeho díle nepřemýšlejí, proto mají výmluvu, nepoznali Boha.
Je tady otázka do jaké míry je člověk zodpovědný za nepoznání Boha.
Pak teprve je možné říci, zda má za nepoznání Boha někdo hřích nebo nemá žádný hřích.
Nelze všechny házet do jedno pytle tak jak to děláš ty.

Ateisté přemýšlejí o světě, ale nevidí v něm boží dílo. Protože se nenechají ovlivnit starověkými náboženskými představami z Bible, jsou otevřeni skutečnému poznání světa a jeho reálné podstaty.

problém je ten, že i kdyby si Bibli neznal, poznáš Boha ze stvoření z přirozeného světa jaký je.
ne Ateisté nemají skutečné poznání.
Třeba jejich víra v neexistenci Boha není skutečné poznání ale jen pouhá víra.

ad jonatan1:
.."problém je ten, že i kdyby si Bibli neznal, poznáš Boha ze stvoření z přirozeného světa jaký je. ne Ateisté nemají skutečné poznání. Třeba jejich víra v neexistenci Boha není skutečné poznání ale jen pouhá víra"..
tvrdit, te atheismus je "víra v neexistenci", je stejny strukturalni nesmysl, jako tvrdit, ze vypnuty televizor je jednim z vysilacich kanalu - atheismus neni vira, je to absence viry v tve neprokazatelne nadprirozene entity pro absolutni nedostatek faktickych dukazu.. pokud tvuj system nedokaze rozlisit mezi nedostatkem evidence a dogmatickym poprenim, pak v areopagu logiky neexistujes jako svepravny partner, drahy priteli.. tvrdit, ze "poznáš Boha ze stvoření", predpoklada, ze svet je stvorenim.. to, co ty nazyvas Bozim dilem, je z hlediska vedy prosta objektivni realita ridici se fyzikalnimi zakony a videt v prirode Boha je tva subjektivni projekce, nikoliv poznani - zamenujes svou intuici za ontologicky fakt.. zatimco atheista je otevren verifikovatelnemu poznani, ktere se meni s novymi daty, ty jsi uzavren v dogmaticke smycce, ktera realitu ohyba podle starovekych predstav

„absolutní nedostatek důkazů?“
Tohle není fakt, ale tvrzení, které ignoruje realitu. Existují filozofické argumenty, historické úvahy i osobní zkušenosti lidí. Klidně je odmítni – ale říct, že neexistuje vůbec nic, je prostě nesmysl.
Největší problém toho textu není, že má zjednodušený názor.
Problém je, že si nenápadně upravuje definice i realitu tak, aby jeho názor vyšel jako jediný možný.

ad jonatan1:
.."Tohle není fakt, ale tvrzení, které ignoruje realitu. Existují filozofické argumenty, historické úvahy i osobní zkušenosti lidí. Klidně je odmítni – ale říct, že neexistuje vůbec nic, je prostě nesmysl. Největší problém toho textu není, že má zjednodušený názor. Problém je, že si nenápadně upravuje definice i realitu tak, aby jeho názor vyšel jako jediný možný"..
tvrdit, ze "osobní zkušenost" je dukazem existence nadprirozene entity, je jako tvrdit, ze muj sen o vyhre v loterii je dukazem meho bankovniho zustatku.. osobni prozitek je psychologicky fakt o tobe a nikoliv ontologicky fakt o vesmiru - jinak ony filosoficke uvahy rovnez nejsou dukazy, jsou to logicke modely, ktere jsou validni jen tehdy, pokud jsou pravdive jejich premisy / co se kuprikladu uvahy "Buh jako nutné bytí" tyce, jsou to jen neprokazane postulaty

tvrdit, ze "osobní zkušenost" je dukazem existence nadprirozene entity, je jako tvrdit, ze muj sen o vyhre v loterii je dukazem meho bankovniho zustatku.. osobni prozitek je psychologicky fakt o tobe a nikoliv ontologicky fakt o vesmiru ..aj osobná skúsenosť môže byť faktom existencie Boha, pretože Boh neustále komunikuje s nami, aj keď my s ním nekomunikujeme - Boh je láska, prejavuje sa v rôznych skutočnostiasch našich životov, v nás - v jednotlivcoch, v rodinách, v štátoch - Boh je stále s nami, a poznačuje naše životy v dobrom (všimnime si ľudí, ktorí milujú) - v jeho milosti, dobrodeniach, v požehnaní života, vedie životy tých, ktorí o to u neho stoja, akle ide aj do životov neveriacich (ak majú čisté srdce)...sú to skúsenosti miliónov v tých v Bohu, ale aj mimo Boha...

Ten pohádkovej bůh komunikuje s trumpem a radí mu, jak přivést svět do třetí, konečně totálně zničující války.
Už Goebbels zařval svého času do publika "chcete totální válku? " a všichni posluchači vyskočili se ztopořenou pravicí z židlí a řvali jásavě "ANO, CHCEME". Stalo se dva roky před totální kapitulací Německa a hitlerovi bohem nařízenou totální svatbou s Evou a nařízenou sebevraždou obou. Bez boha ani lísteček nepadne se stromu, ani jediná blecha nekousne, ba ani jediný virus nevnikne do zvířete. Vše je pod totální boží kontrolou, že? .

To není Bůh... spíše nějaké lidské pohádky :-)

Ano, jde o pohádkového boha, reálnej neexistuje.

Reálný existuje, pohádkový je pohádka.

Žádný důkaz jeho reální existence neexistuje.
Kniha(soubor knih) není důkazem jeho existence.
Ježíšovo prohlašování, že je Synem boha, taky není přímím důkazem.

To by jsme mohli prohlašovat, že reálně existují mimozemšťané, protože se v mnoha národech, nezávisle na sobě, objevují v mýtech, skalních kresbách, v znalostech o vesmíru už v dávné minulosti, které potvrdili i dnešní moderní výzkumy a atd..
Všichni je nazývají bohy.

Boha nedokazuji, jen říkám že je. Je to věc víry.

Důkazy nejsou, ale důvody jsou.

myslím že nejsou ani důvody. Zdůvodnit lze jak víru tak nevíru, podle toho na které straně stojí.

Tak někdo důvod mít opravdu nemusí a může věřit naprosto slepě, ale běžnější je spíš, že k víře člověk důvod má, založený na zkušenosti nebo třeba intelektuální úvaze.

u mě to bylo tak, že jsem fakticky celý život měla důvody pro nevíru. Apak najendou to udělalo Klik a byla jsem na druhé straně. A ty původní důvody se mi zdály být malicherné, byly to jen výmluvy abych nemusela připustit víru a tím automaticky respekt vůči mému svědomí či vděčnost vůči daru života a rozumu.

To je pěkné. Ty důvody pro víru jsou opravdu rozličné. Zpočátku klidně může člověk věřit naprosto slepě, prostě to bez přítomnosti nějakého důvodu zkusí, a postupem času pozná, že se mu takový postoj osvědčil, že se s ním líp žije (nejen že se s ním lépe vzdoruje problémům a těžkostem, ale třebas i že je vnitřní život bohatší) nebo že se v něm cítí přirozeně.

Jaký je důvod, aby musel existovat Bůh/bohové??

Každý věřící má ty důvody jiné. Někoho k víře vede zamyšlení se nad světem, někoho nějaká osobní zkušenost (ať už přímo mystického rázu nebo obecně životní zkušenost, třebas že je člověk víc sám sebou, nebo že život přestal být chaotický apod., zkrátka že se takový postoj v životě osvědčil) nebo to u některých funguje podobně jako instinkt a oni pocitově vnímají, že je něco "vyššího nad námi", co se nás bytostně dotýká.

s tím souhlasím. ale považuji to již "za následné zdůvodnění". základní postoj je ano nebo ne. z něj pak vyvěrají následně zdůvodňování nebo odmítání dle charakteru či místní tradice. To základní ano nebo ne nelze jen tak lehce přešaltovat.

Tak postoj musí být na něčem založen, na nějakých důvodech, ne?

domnívám se že není. naprostá většina našich rozhodnutí je ve vleku kauzality a my jen následně hledáme či zjišťujeme proč bylo to nebo ono. A samozřejmě chtěli bychom "zřít" a tedy vidět správně a pravdivě do budoucna, ale bohužel si stojíme na vlastní noze nebo jak se říká za vlastní vlasy se hovna nevytáhneme.

naprostá většina našich rozhodnutí je ve vleku kauzality

a kauzality jakého typu? Emočního, nebo racionálního, nebo jiného? nebo je to u každého jiné?

oboje, někdo si racionalizuje... zdůvodňuje že to a tamto je správné či nutné, někdo se rozčílí či rozbrečí. Oboje je pravdivé protože reakce na něco. Problém začně, když se začneme vzpírat tomu co je a hledat viníky a příčiny vně...dělat ze sebe oběť, to je ten močál.

Tak ale to jsou přece ty důvody, o nichž jsem mluvil, ne?

a tady jsem u víry. U víry je možné ustoupit stranou, tedy vložit celé "dílo" do rukou Krista a tím kauzalitu zastavit. Ať se stalo to nebo ono, ať brečím, nadávám, jsem smutná, zdůvodňuji, racionalizuji, mohu nahlédnout na situaci "zvenku" úkrokem stranou a vložením celé situace do rukou Krista. Ono to zní trochu zvláštně ale umožňuje to uniknout se sebestředné umíněnosti. Pořád usiluji o to nejlepší v dané situaci, ale s důvěrou že to vede k smysluplnému výsledku (to je ta láska o které píše Vizitor) Bůh je Láska a pokud tomu věřím, pak vše co činím v Kristu je činěno v lásce. V každém případě se situace nějak vyřeší pokud netlačím na pilu a nevnáším do dění příliš sebestřednosti.

ad soucet:
.."každý věřící má ty důvody jiné. Někoho k víře vede zamyšlení se nad světem, někoho nějaká osobní zkušenost (ať už přímo mystického rázu nebo obecně životní zkušenost, třebas že je člověk víc sám sebou, nebo že život přestal být chaotický apod., zkrátka že se takový postoj v životě osvědčil) nebo to u některých funguje podobně jako instinkt a oni pocitově vnímají, že je něco "vyššího nad námi", co se nás bytostně dotýká"..
tvrdit, te duvodem pro existenci Boha je to, ze "život přestal být chaotický" nebo ze se tento postoj "v životě osvědčil", je klasicky pragmaticky klam - to, ze ti nejaka predstava pomaha zvladat chaos, vypovida o uzitne hodnote psychohygieny, ale nikoliv o pravdivosti viry - stejnou sluzbu prokaze diteti vira v neviditelneho ochrance pod posteli - pocit bezpeci vsak negeneruje existenci entity.. prirovnat viru k "instinktu" je jen zoufaly pokus o naturalizaci sugesce - instinkt nas vede k potrave nebo uteku, nikoliv k postulovani metafyzickych entit mimo cas a prostor.. to, co nazyvas "pocitovým vnímáním něčeho vyššího", je z hlediska neurovedy jen vokalni projev kognitivni potreby po radu

Že reálný bůh existuje je pouhé věření, zbožné přání, bez sebemenšího "hmatatelného" důkazu.

Ten pohádkovej bůh komunikuje s trumpem a radí mu, jak přivést svět do třetí, konečně totálně zničující války...je vidieť, aký guláš varíte, nechutný, spájate nespojiteľné...Boh j láska, a tam, kde nie je láska, nie je Boh...áno, Boh komunikuje aj s Trumpom (vo svedomí), ale ide o to, čo Trump s ním komunikuje - či neutĺka svedomie, či si ho sám nemanipuluje...

Toto vyšlo z tvé hlavy? Prášky jsi vzal?

Trump je narcistický, egoistický manipulátor.
Jeho řeči o obsazování krajin, přejmenování zeměpisných názvů, k obrazu svému, jsou toho důkazem.
Násilí a rozpoutávání ozbrojených konfliktů, jsou dílem choré hlavy.
Svoji "chorobu" vmanipuloval mezi svoji vládu a divím se, že mu v tom nikdo nechce zabránit.
Je to stařec, kterého jediná snaha je pěstování svého nemocného, dementního ega.

Tím chceš tvrdit, že trump je bezbožník, i když přísahal při nástupu do své prezidentské role, maje pod každou rukou bibli, že udělá vše pro mír na Zemi. Opakovaně požadoval nobelovku za mír tvrzením, že zastavil deset válek na Zemi.
Je to pravda, že nechal ve své oválné pracovně sloužit bohoslužbu, či jak se to nazývá?
Podle jednoho zdejšího odborníka na náboženství se trump sám exkomunikoval a tak je jeho prohlášení, že přivede USA ke křesťanství pouhým prezidentským blábolem?
Že si toto ten tvůj bůh nechá líbit? Kdyby aspoň jednou zahřměl.

čítate po sebe, čo píšete? aj bezbožníci sa robia božníkmi - je to v móde...Trump sa zatiaľ neporozprával ani s rodákom p. Levom XIV...proč asi?

Trump miluje bohatství, obdiv vlastní bytosti a majetek. Proto se kamarádí s putinem, oblímají se jako dva teplouši. Také závidí putinovi jeho obrovskou říši a proto nabízel Kanadě xvou lásku, kdyby se přidala k USA, trumfovi by se stavěly pomníky dvakrát tak veliké, jaký má Ježíš v Riu za rozšíření USA na dvojnásobek anexí Kanady, proto také chce schramstnou Grónsko, Kubu a možná i Mexiko. Papež je pro trumpa jen boží služebníček bez vlastního majetku a s pochybnou mocí nad pobožnýmí ovečkami.

vždyť taky včera zahřměl v podobě 8 miliónů američanů.

A Iránčani klesli na kolena a začali se křižovat ? Nebo to "zahřmění" nedorazilo do Iránu ?

psychopati nemají svědomí, ani trump ani putin...

Určitě.

Oba dva je pokládám za ne zcela normální.

Dva starci, zjevně egoisti, kteří touží ovládnout svět silou by měli být eliminovaní způsobem, který eliminují mír ve světe. Přinejmenším by měli skončit v rukách psychiatrů a rovnou v ústavech pro choromyslné.

u Putina chápu, má kompetence, zkušenosti z KGB, síť donašečů a systém který fungoval a funguje v Rusku léta.

U Trumpa nechápu jak je možné že tak velký stát měl za prezidentské kandidáty úplné trosky.

ad visitor77:
tvrdit, ze osobni zkusenost je faktem, protoze "Bůh s námi komunikuje" - je skolacky kruh v dokazovani.. zy se snazis existenci entity dokazat interakci, jejiz existenci teprve musis dokazat - to, co nazyvas komunikací s Bohem, je z hlediska neurovedy jen vnitrni monolog tve vlastni psychiky.. tvrdit, ze "Bůh je láska" a projevuje se v dobrych zivotech, je stejny nesmysl, jako tvrdit, ze "přitažlivost je Zeus" - laska je biochemicky a socialni proces a nikoliv dukaz nadprirozene entity - prisuzovat emoci metafyzicky puvod je tva subjektivni projekce a nikoliv poznani.. jinak mnozstv vericich neni dukazem pravdivosti dogmatu, ale pouze dukazem sily socialni sugesce a evolucni potreby po transcendenci

Ano, pobožní trpí autosugescí. Vidí a vnímají neexistující hlasy, vize a neprožité "zážitky".

laska je biochemicky a socialni proces a nikoliv dukaz nadprirozene entity - prisuzovat emoci metafyzicky puvod je tva subjektivni projekce a nikoliv poznani...láska nemá nič spoločné so špecifickou biochémiou, buď človek miluje alebo nie, biochemie je stejná ...je pravda, že láska v človeku vytvára zmeny v niektorých hormonálnych reakciách (v kvantite vylučovania určitých hormónov), ale biochemie je stejná...
...Boh je láska, a v ľudskej láske je Boh - láska je teda božská cnost v človeku - je vždy v "kvantite" podľa jeho viery...aj na neveriaceho (neverí, lebo nepozná) vplýva Boh (ak i v neviere dodržiava mravný zákon, čo sa stáva), ...stáva sa, že neveriaci síce neverí (v nepoznaní) v Boha, ale Boh je blízko neho, a podľa stupňa lásky je aj v ňom...Boh je ako "tichý gentleman": od toho, kto ignoruje lásku, či stráca lásku, kto nemiluje, kto nereaguje na blížneho, - od toho Boh postupne odchádza, ale s každým stupňom lásky sa k nemu približuje...

Co je štěstí? Můůůška jenom zlatááá ! Sedněte ignorante !!!
A pro člověka je láska mentálním vztahem k předmětu své lásky.
Někdo miluje vánoce, jiný smažené jelito, další boha, jahody, pivo, anděly, auto .... ale i násilí, sexuální hrátky, sadismus, masochismus, potlesk za zdařilý herecký výkon ...
Jsou lidé milující pravdu a nesnášejí lež, podvod a ideologie stojící na hnojišti dějin.
No a lidé se také někdy milují vzájemně ve dvojici, v trojici ... nejhlubší láska je bezesporu ta mateřská k plodu své dělohy.
Láska k Červené Karkulce, Sněhurce a k Popelce, že k bohovi má také své oprávnění, jako láska holčičky ke své panence, ke koťátku, ke štěňátku.
Uvědomme si, že láska je dočasný vztah k předmětu lásky, není stabilní, ba naopak může vyšumět a nebo se dokonce zvrátit v nesmiřitelnou nenávist.

A pro člověka je láska mentálním vztahem k předmětu své lásky. Někdo miluje vánoce, jiný smažené jelito, další boha, jahody, pivo, anděly, auto .... ale i násilí, sexuální hrátky, sadismus, masochismus, potlesk za zdařilý herecký výkon... milý zlalý - láska nie je milovat neco, někoho!...t.j.láska nie je milování, zalíbení, prejav zalíbení, poztívny cit k niekomu/niečo­mu...láska je božská cnost, je to samotná entita Boha! - lebo Boh je láska!...a Boh ju človeku dáva podľa toho, ako si ju kdo zaslúži: - ako miluje Boha a blížneho!

Láska nemusí být nutně jen dočasný vztah, může být i trvalým postojem vůči objektům.

ad visitor77:
tvrzeni, ze "Bůh je láska", je pouze semanticka tautologie - vzal jsi biologicky proces (emoci), dal jsi mu velke pocatecn pismeno a prohlasil ho za entitu.. to neni dukaz Boha, to je jen tva neschopnost rozlisit mezi biologii a mytologii - pokud je Buh laska, pak nepotrebujeme slovo Buh – staci nam endokrinologie a sociologie - tvuj koncept Boha, ktery "přichází a odchází" podle "kvantity lásky", dela z tveho Stvoritele pouhy reaktivni stin lidskeho chovani - pokud se tva entita chova jako termostat citu, pak neni absolutni, ale je jen subjektivni projekci tveho vlastniho mravniho citeni

tvrzeni, ze "Bůh je láska", je pouze semanticka tautologie - vzal jsi biologicky proces (emoci), dal jsi mu velke pocatecn pismeno a prohlasil ho za entitu.. to neni dukaz Boha, to je jen tva neschopnost rozlisit mezi biologii a mytologii ...nemiešajte tam tautologii! výraz "Boh je láska" nemá to nič spoločné s biológiou, ani so žiadnou prírodovedeckou vedou, ani s humanitnou vedou...výrok "Boh je láska" tvrdí, že láska nie je len vlastnosťou Boha, ale jeho samotnou podstatou, je v identite lásky, inak sa Boh nedá pochopiť, ...a láska je aj vnútorným prejavom človeka, ktorá sa prejaví vo vonkajšom pôsobení - je prejavom človeka, ktorý miluje...
...Boh je teda vo vlastnej podstate láska, je to v biblickom texte Jánovom (1 Jn 4, 16 - a Jan to mal/správu od Krista), a kto myslí, vie, že je to pravda - stačí sledovať ľudí, ktorí milujú, a porovnať s tými ktorí nemilujú...takže láska je láska, je to Boh v nás, - iste, má prejavy v citoch, ovplyvňuje city, a tak i sekundárne biochémiu...

ad visitor77:
tvrdit, ze "Bůh je láska" nema nic spolecneho s vedou, ale vzapeti dodat, ze "sekundárně ovlivňuje biochemii", je logicky zkrat - pokud tva metafyzicka entita zasahuje do hormonalnich hladin, pak se stava soucasti biologicke kauzality a podleha empirickemu zkoumani - ty se vsak meritelnosti bojis, a tak radeji popiras vedu, kterou se zastitujes - zoufaly uprk do iracionality.. jinak tvuj vyrok, ze "láska je identitou Boha", je stale jen prazdna tautologie - pouze jsi biologickemu afektu (lasce) dal nove jmeno (Buh) a tvaris se, ze jsi neco vysvetlil..

záleží co chápeme pod pojmem láska v bezpodmíněném a absolutním smyslu. Láska by měla být pomáhající, podněcující k růstu, přející a vedoucí k pokoji a harmonii obecně... tedy nejen já a někdo či něco nýbrž já celé prostředí, společnost, ekologie , lidé kolem etc. Je to síla která sjednocuje a harmonizuje společenství nejen lidské, ale i přírodu, vytváří podmínky pro rozvoj každého etc. Vždycky budou omyly a pády, nemoci, nezdary protože to ke společnosti patří. Ale láska pomáhá to překonat v dlouhodobém měřítku a i když někoho potkávají rány, s pomocí a podporou druhých i vlastním vnitřním růstem (a lásky obecně) se dá dohromady.

ad ratka:
to, ze je laska v dlouhodobem meritku uzitecna pro spolecnost, ekologii nebo vnitrni rust, vypovida pouze o evolucni vyhodnosti altruismu, nikoliv o existenci nadprirozene entity.. uzitecnost konceptu neni dukazem jeho pravdivosti - i vira v neexistujíciho ochrance muze cloveku pomoci "překonat rány", ale to z nej nedela ontologicky fakt - pouze jsi vzala soubor pozitivnich lidskych interakci a socialnich fenomenu a nalepila na ne etiketu "Bůh" - pokud je jen synonymem pro "všeobecné dobro a harmonii", pak je termin Buh nadbytecny a slouzi jen jako poeticky parazit na sociologii a psychologii

rozumím pod tím soubor hodnot a akceptace těchto hodnot společenstvím.

Kdysi to bylo tak, že když se setkali dva zcela cizí lidé, třeba ze zcela cizích zemí, ptali se jeden druhého jak je jejich víra... aby věděli jak si mohou důvěřovat. Tedy nejde o nadbytečnou záležitost nýbrž veřejnou deklaraci hdonotového žebříčku.

Když jsem pobývala určitou dobu z rodinných důvodů v Singapuru, žila zde různá společenství a každé se hlásilo k nějakému spirituálnímu směru. Byli zde taoisté, muslimové, buddhisté, hinduisté, křesťané katolíci i jiné směry ... a každý deklaroval kam patří. Kdyby nepatřil nikam, tedy byl ateista, bylo by to známkou jeho duchovní chudoby... že se nezajímá o hodnotový systém, že nemá žádný veřejně akceptovatelný spirituální směr nebo že ho tají.

říct, že nejsem nic... nemám žádné duchovní zaměřený bylo divné a nikdo, opravdu nikdo si nemyslel že duchovní příslušnost je nějaký parazit na sociologii či psychologii. Podotýkám že vše byli vzdělaní lidé, lékaři či jinak vysokoškolsky vzdělaní lidé...u nás kdekdo označí věřícího za debila či nemyslícího parazita.

ad ratka:
to, ze se lide v historii ptali na viru, aby si "mohli důvěřovat", je prosta kmenova signalizace hodnot - deklarace prislusnosti k nabozenstvi funguje jako socialni zkratka (proxy), nikoliv jako dukaz existence bozstva - pokud si dva lide duveruji, protoze oba veri v neviditelneho ochrance, nevypovida o pravdivosti daneho dogmatu.. jinak atheista nepotrebuje vnejsi berlicku v podobe "spirituálního směru" k tomu, aby vlastnil eticky kompas - ti, kteri se domnivaji, ze bez nabozenske nalepky je clovek "nic", je jen teologicky kolonialismus, ktery upira integritu kazdemu, kdo odmita uctivat subjektivni modely.. jinak vzdelani neni imunita vuci socialnimu konformismu nebo emocionalni potrebe po transcendenci - i vzdelany clovek muze podlehnout autosugesci, pokud je to v jeho kulture normou

několikrát jsem psala že důkaz neexistuje. samozřejmě je možné se vymezit vůči jakémukoliv spirituálnímu směru, ale nebývá to obvyklé

tvrdit, ze "Bůh je láska" nema nic spolecneho s vedou, ale vzapeti dodat, ze "sekundárně ovlivňuje biochemii", je logicky zkrat ..treba rozlišovať, čo je podstatné, a čo je následok,..."Boh je láska" je podstata - a to, že jeho láska je prenášaná na človeka, to je už následné, sekundárne. a to následné má vplyv na city, citové vnímanie, a tak pochopiteľne nepriamo i na biochémiu, dokonca i na imunitu, a už sa vie, že i na genetiku...

ad visitor77:
.."treba rozlišovať, čo je podstatné, a čo je následok,..."Boh je láska" je podstata - a to, že jeho láska je prenášaná na človeka, to je už následné, sekundárne. a to následné má vplyv na city, citové vnímanie, a tak pochopiteľne nepriamo i na biochémiu, dokonca i na imunitu, a už sa vie, že i na genetiku"..
pokud tvrdis, ze "Boží láska" ma detekovatelny vliv na imunitu a genetiku, pak jsi prave z Boha udelal biologicky cinitel - pokud existuje prenos informace z metafyzicke sfery do tve DNA, musi existovat meritelny mechanismus tohoto prenosu - pokud jej nedokazes definovat, pak jen nahrazujes vedu magickym myslenim.. to, ze se verici clovek citi lepe (placebo efekt, socialni koheze apod.) a nasledne ma lepsi imunitu, neni dukazem "Boží lásky", ale zcela standardni psychosomatickou reakci

pokud tvrdis, ze "Boží láska" ma detekovatelny vliv na imunitu a genetiku, pak jsi prave z Boha udelal biologicky cinitel...ne! základ, podstata, prvotný fakt je, že "Boh je láska!" - ale vzhľadom na to, že Boh je v tých, ktorí milujú, vyvoláva sekundárny vplyv na psychiku, a tá ovplyvňuje aj samotný metabolizmus človeka, hlavne CNS nervový systém vyvoláva rôzne pozitívne city, emócie, špecifický psychický stav...prvotný princíp je "Boh je láska", ale následok na človeka je zmena emočného stavu a následne vplyv na metabolizmus/bi­ochemii človeka, a len človeka...

ad visitor77:
pokud pripoustis, ze zmena emoci ovlivnuje CNS a metabolismus, pak mas kompletni materialni vysvetleni - vkladat pred tento proces tvou neprokazatelnou entitu (Boha) je logicky nadbytecne - pokud mechanismus funguje skrze psychiku a chemii, tvuj "prvotní princip" je jen metafyzicky parazit, ktery k popisu reality vubec nepotrebujeme.. pokud tvuj Buh "vyvolává" vliv na psychiku, musi existovat prevodnik mezi metafyzikou a neurony - kde dochazi k te interakci? v synapsich? v kodovani proteinu? pokud tento "přeskok" z nehmotna do hmoty nedokazes detekovat, pak tvuj "prvotní fakt" není fakt, ale dogmaticka sugesce - v uzavrenem systemu energie/hmoty neexistuje nasledek bez materialni priciny.. znovu jen redefinujes lidskou schopnost empatie na "Boha v nás", coz neni poznani, ale teologicky kolonialismus - snazis se ukrast biologicky proces a nalepit na nej nabozenskou etiketu, abys zachranil svuj nefunkcni system

...pokud tvuj Buh "vyvolává" vliv na psychiku, musi existovat prevodnik mezi metafyzikou a neurony - kde dochazi k te interakci? v synapsich? v kodovani proteinu?...
...je to zaujímavá otázka, na to nikto presne neodpovie, - ako Boh v entite lásky ovplyvňuje psychický stav človeka - je to v moci Boha, lebo Boh je v tých, ktorí milujú, integruje sa do celého organizmu, a tak vplýva na organizmus v celku, a tak i na jeho genetiku, biochemii, i imunitu...
...Biblia hovorí, že ten, kto sa naplní Bohom - Duchom Svätým, sa celostne mení v psychike (ide o tzv. obrátenie, metanoiu, zmena celkového stavu človeka - ide o zásadný obrat v živote človeka, kedy dochádza k prehodnoteniu doterajších postojov a hodnôt...
...v kresťanskom kontexte sa metanoia najčastejšie prekladá ako pokánie - nejde však len o ľútosť nad činmi, ale o celkovú duchovnú obnovu a odklon od starého spôsobu života smerom k Bohu, a tak je zmena života vo všetkom - v prístupe k Bohu i k človeku - ide teda o akúsi "kvalitatívnu" zmenu organizmu vplyvom Boha (v Duchu Svätom) v nás, a tak i následne k zmenám v jeho metabolizme (hlavne v v produkcii niektorých "hormónov šťastia") - v neurológii, v neurochémii, s následkami na metabolizmus...

ad visitor77:
pokud tvrdis, ze tva entita ovlivnuje genetiku a metabolismus, ale odmitas definovat fyzikalni korelat teto interakce, tak rezignujes na vedu - v biochemii neexistuje "kvalitativní změna organizmu" bez kvantitativni zmeny v molekularni strukture - tve odvolavan se na "moc Boha" je jen semanticky azyl pro tvou ignoranci.. tvrdit, ze Buh men psychiku skrze "naplnění Duchem", je opet jen kruh v dokazovani - to, co ty nazyvas "metanoiou", je v neurovede standardni zmena neuronalni plasticity vyvolana sugesci, socialnim tlakem nebo kognitivnim preramovanim - vkladat do tohoto procesu "Ducha" je logicky nadbytecne – tvuj Buh je zde jen metafyzickym parazitem na prirozene schopnosti mozku menit sve nastaveni.. jinak tvrdit, ze Buh ovlivnuje "hormony štěstí", je fakt sileny - pokud by k teto produkci dochazelo vlivem nehmotne entity, muselo by dochazet k poruseni zakona o zachovani energie v synapsich - jelikoz nic takoveho nepozorujeme, je tvuj tichy gentleman jen biochemicky podminenou halucinaci

domnívám se že nedostatek lásky může vyvolávat různé genetické změny, které se předávají z generace na generaci ve formě úzkostných poruch.

Studii neznám, ale zajímá se tématem epigenetika.
Tohle říká ai.
Nedostatek lásky, citelné citové odloučení nebo trauma v dětství ovlivňují genetiku nikoliv změnou samotné sekvence DNA, ale prostřednictvím epigenetiky – mechanismu, který určuje, které geny budou aktivní a které „ztichnou“. Dlouhodobý stres z nedostatku bezpečí a lásky může změnit způsob, jakým tělo čte genetické instrukce, což má dopad na duševní i fyzické zdraví.
Změny v genové expresi způsobené nedostatkem lásky a traumatem se mohou přenášet i na další generace (transgenerační přenos traumatu).

Přičemž nedostatek lásky či citové strádání se může projevit jako negativní vlid nejen v dětství nýbrž i v průběhu života a způsobit úzkosti či deprese, nebo alergie, které zdedí potomek.

ad ratka:
epigenetika popisuje, jak materialni faktory (kortizol, oxytocin, neurotransmitery) ovlivnuji methylove skupiny v DNA - to, co nazyvas "nedostatkem lásky", je v biologii meritelny stav biochemicke deprivace - vkladat do tohoto ciste materialniho a evolucne popsaneho procesu "Ducha" nebo "Boha" je logicky nadbytecne.. pokud mechanismus transgeneracniho prenosu traumatu funguje skrze epigeneticke markery vyvolane stresem, pak je tvuj Buh v teto rovnici opet jen metafyzickym parazitem - k popisu aktivace genu nepotrebujeme stvoritele, staci nam endokrinologie - pokud mechanismus staci k vysvetleni nasledku, je jakakoliv nadprirozena pricina ontologicky nulova

to si nedovedu představit, jak laboratoř či endokrinologie nahradí nedostatek lásky či odstraní mechanicky deprivaci.

Podle mě je možná náprava jen a pouze láskyplným zacházením či hledáním (intenzivním) jak tyto defekty lásky naplnit. Nikoliv že si dám nějaký lék nýbrž že tuto lásku doopravdy pocítím a tím se vymaním z působení deprivace či úzkostí. To že mi (teoreticky) někdo řekne že je to biochemický efekt a mám jít za endokrinologem pro léky mi nijak nepomůže.

Bůh je láska, tedy nedotatek lásky je nedostatek Boha. LIdé si stěžují, že ten a onen je nemiluje, že zažívají depresivní či úzkostné momenty a přitom odmítají lásku (Boha). Jsou zaseknutí sami v sobě.

Bůh je láska, tedy nedotatek lásky je nedostatek Boha....áno, všetky problémy človeka v tomto svete je nedostatok lásky, niekedy akoby ani láska neexistovala - vieme dobre, že nedostatok lásky znamená svojím spôsobom aj deštrukciu psychiky, metabolizmu, imunity, a následne i choroby - i nádorové, i v krajnom prípade i sebevražda...je to zaujímavé, ako láska ovplyvňuje život človeka po všetkých stránkach - v nedostatku lásky k sebe, k iným, vedie aj k sebevraždám, k eutanázii, ako to čítame v posledných dňoch u danej slečny v Španielsku - čítal som jej prípad - len nedostatok lásky (viacnásobné znásilnenie, neláska od rodičov, blízkych) - proste duchovný kolaps slečny, ktorá požiadala o eutanáziu, a španielsky právny systém eutanáziu povolil, čo je podivuhodné..­.stačila jej len trochu lásky od rodičov, príbuzných, priateľov, a veci by šli inou cestou...láska zachráni všetko, lebo je v nej integrovaný Boh...

Domnívám se že tak jednoduché to není, rodiče ji milovali i přátelé. Ještě před znásilněním měla slečna velké problémy, asi byl ai autistka... bylo tam toho víc, znásilnění to zhoršilo. Ani milující rodiče nepomůžou pokud sám člověk si nechce nechat pomoc.

ale souhlas že se jednalo o trauma z dětsví a nefunkční rodinu:

Castillová se podle deníku El País narodila do dysfunkční rodiny a kvůli duševním problémům a závislostem rodičů velkou část dětství a dospívání trávila v dětských domovech. Sama žena uvedla, že vše odstartovalo v roce 2022, kdy se stala obětí sexuálního násilí. Po užití kokainu se pak 4. října toho roku pokusila o sebevraždu skokem z pátého patra budovy.

Proběhla velká právní bitva s rodinou a zejména s otcem:
Castillová požádala o provedení eutanazie v roce 2024 a úřady zákrok povolily po prošetření případu garanční komisí. Eutanazii měli lékaři provést 2. srpna téhož roku. Tomu však zabránil otec ženy, kterého v jeho snaze podporovala katolická a křesťanská sdružení.

Otec Castillové tvrdil, že jeho dcera není v takovém duševním stavu, aby mohla o eutanazii sama požádat. To ale soudy odmítly.

Bůh je láska, tedy "nedostatek lásky" .{color: red} je nedostatek Boha

"Jaké lásky?"
Bůh je láska - je přece něco jiného než lidská láska, ne? (aspoň tak se vyjadřuje visitor77)

Je to popsané v Bibli ale i zdravý selský rozum řekne že je to stav vyváženosti, kde jsou si všichni a všechno vzájemně prospívající a tedy nekořistící jeden na druhém. Je to i stav vnitřního naplnění a smyslu, že jsem na svém místě a dělám to co dělat mám. Pavel píše co je to láska v listu Korintským, lze každý výraz rozebrat. A taky Ježíš na HOře blahoslavenství kázal jak jednat v lásce. Nebát se ani negativních prožitků, pláče a ústrků protože vše bude naplněno a napraveno v Kristu. Tedy nebýt mstivý, hněvat se, závidět jen proto že mám pocit křivdy ... naopak zachovávat pokoj.

To říkají i psychologové. Člověk je tím více psychicky zdravý, čím více je vyrovnaný, což znamená v čím menší míře je egocentrik, tj. čím větší má pozitivní vztah k objektům (čím pozitivnější je, tím větší sounáležitost s je nimi pociťována).
Třeba to Ježíšovo kázání na hoře představuje výtečnou znalost fungování psychiky.

Myslíš si, že se za dvě tisíciletí nic nezměnilo a tehdejší psychika je stejná jako ta dnešní? Je stejná u domorodců v pralese, jako naše v Evropě, u bezdomovců, alkoholiků a nemakačenků jako u vědců, výtvarníků, rolníků, papežů a ateistů ?

V základu stejná je. Máme v základu stejné tělo, i psychiku.

ad soucet:
.."v základu stejná je. Máme v základu stejné tělo, i psychiku"..
pokud je psychika vsude stejna (v pralese i v laboratori), pak tva teorie o tom, ze nabozenske narativy jsou "ilustrace pro odvození chování“, pada.. proc by univerzalni psychika potrebovala lokalni staroveky komiks (Bibli), aby fungovala?

Já jsem nikdy takovou teorii neměl.

ad soucet:
.."já jsem nikdy takovou teorii neměl"..
doslova jsi napsal: "některé typy příběhů slouží jenom jako modelové příklady (ilustrace), ze kterých se dají určité vzorce chování odvodit*“ - pokud ted tvrdis, ze jsi takovou teorii "*nikdy neměl", jsi bud v terminalnim stadiu kognitivniho rozkladu, nebo jsi usvedceny lhar, ktery se boji vlastnich premis..

Ten citát dosvědčuje, že jsem nikdy žádnou takovou teorii neměl a že jsem měl pravdu, když jsem ti celou dobu říkal, že trpíš debilismem, jelikož nedokážeš rozumět jednoduchým vyjádřením.

ad soucet:
.."ten citát dosvědčuje, že jsem nikdy žádnou takovou teorii neměl a že jsem měl pravdu, když jsem ti celou dobu říkal, že trpíš debilismem, jelikož nedokážeš rozumět jednoduchým vyjádřením"..
vratme se k logicke strukture tvych tvrzeni.. podle tebe je psychika univerzalni konstanta a zaroven tvrdis, ze urcite pribehy slouzi jako modely, ze kterych se vzorce chovani odvozuji - pokud je chovani determinovano univerzalni psychikou, je kulturni model (Bible) redundantni - pokud je vsak chovani odvozovano z modelu, tak psychika bez tohoto modelu postrada dany vzorec a neni tedy univerzalni - predem dekuji moc za odpoved

Už jsi konečně pochopil, jakýho jsi ze sebe dělal vola?

necroczar je demagog ateistické ideologie, který maximálně přecenil svoje schopnosti rozumět Bibli.
bohužel je to dáno v DNA ateistů nerozumět Bibli.

on maximálně přecenil zejména svoje intelektuální schopnosti. Projevila se na něm pravdivost přísloví, že pýcha předchází pád (které opět představuje správný psychologický postřeh, jak jsem tu kdysi líčil Arecukovi).

to se provuje na tobě, opět ses předvedl jako velká huba...

ty ses opět předvedl jako lhář.

ad jonatan1:
.."necroczar je demagog ateistické ideologie, který maximálně přecenil svoje schopnosti rozumět Bibli. bohužel je to dáno v DNA ateistů nerozumět Bibli"..
tvrdit, ze atheismus je v DNA, je stejny vedecky diletantismus, jako tvrdit, ze v DNA je zakodovana vira v plochou Zemi.. nedokazete vyvratit logiku me dekonstrukce, takze jsi vykonstruova biologickou barieru, aby ses nemusel konfrontovat s faktem, ze vase teologie je jen nefunkcni semanticky konstrukt

proč by měl být sémantický konstrukt nefunkční? Nerozumím v čem je tedy chyba. Jsou různé konstrukty... konstrukty kdo z koho, nebo jak je někdo spravedlivý a chytrý, přitom ubližuje druhým nebo ničí a vykořisťuje okolí. Takže je rozdíl mezi sémantickými konstrukty a všechny mohou být funkční - u některých bohužel.Ty sémantické konstrukty které vedou k zlým výsledkům, nerovnováze, podněcují rozpory jsou podceňovány nebo ignorovány.

ad ratka:
neptas se, jestli je tvuj Buh pravdivy, ale zda je uzitecny - i vira v to, ze piti belidla leci nemoci, je "sémantický konstrukt", ktery muze byt pro nekoho "funkční" jako utecha, ale to z nej nedela fakt o realite.. pokud ti staci, ze je tvuj konstrukt "funkční" pro tvuj vnitrni klid, pak priznavas, ze tvuj Buh je jen placebo efekt / psychologicka berlicka, ktera k existenci nepotrebuje Stvoritele, ale jen tvou ochotu sebeklamu

Tím že přiznám že je placebo, se celý konstrukt zhroutí aproto samozřejmě nic nepřiznám, je to víra a tuto víru jsme si vybrala svobodně a dobrovolně. Kdybych uvěřila že pití bělidla mi pomůže tak si uškodím a třeba zemřu, to je přesně příklad špatného sémantického konstruktu.

Takže je velice důležité aby daný konstrukt byl správný, dobrý a pro společneství přínosný. Je také ukotven často staletí až tisíciletí v tradici a zvycích a je chráněný školou vysoce vzdělaných lidí a to se týká nejen křesťanství v rámci ŘKC ale i škol jiných náboženství, které pečují o své učení a udržují ho živé.

Takže můžeš klidně věřit v bělidlo ale otázkou je, zda je to pro tebe dobré.

Dobrý koncept je dobrý i pro celou společnost... chybějící koncept znamená náhodné uvěření kdejaké blbosti a nechat se stádně strhnout dobrým manipulátorem.
I proto je náboženská víra přínosem, mohou se jí nechat vět i lidé kteří nejsou psychologové nýbrž praktici, kteří chtějí žít dobře.

a tu správnost potvrzují i psychologové, jak jsem zmiňoval. Náboženství je v podstatě psychologie vyjadřovaná v metafyzických obrazech.

Náboženství je v podstatě psychologie vyjadřovaná v metafyzických obrazech...tvrdíš nezmysel, náboženstvo je vyjadrovanie viery v osobnom, rodinnom i v spoločenskom živote, nemá nič spoločné so psychológiou, náboženstvo je v praktike života skrze vieru (náboženstvo je to životný štýl vo viere, kde viera je základ náboženstva), je na základe biblickej zprávy (viery), prevedenej do reality života...