Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Předmět diskuze: Ateistická společnost - “Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.” Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).

Zobrazení reakcí na příspěvek #165856

Zobrazit vše


| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 3 hodinami | #165856
Reakce na příspěvek #165854

ad soucet:
Tva argumentace prave dosahla absolutniho dna semanticke demence. Tvrdit, ze Jung pouzil uvozovky u slova metafyzicky proto, aby vyjadril, ze "to neni nic realneho, ze je to jen klam", je ten nejzoufalejsi, nejprolhanejsi a nejubozejsi vymysl, jaky kdy snad zmateny laik v diskuzi vyprodukoval. Ty niemande, ty vubec netusis, proc Jung pouzival uvozovky. C. G. Jung (viz Sebrane spisy, svazek 9/I) pouzival uvozovky u slova "metafyzicky" proto, ze se jako empiricky vedec striktne drzel Kantovy gnoseologie a odmital spekulativni metafyziku cirkve. Nicmene nikdy, opakuji nikdy, netvrdil, ze archetypy jsou klam a nejsou realne. Jung explicitne definoval archetyp jako faktor objektivne determinujici vedomi, ktery ma fyzicky i psychicky rozmer (koncept psychoidnosti). Prohlasit, ze pro Junga byla metafyzika "ciste ateistickou psychologii a klamem", je hrdelni zlocin proti hlubinne psychologii. Jung sam napsal, ze jeho psychologie svedci o realite duchovniho sveta. Tupa negramotnost ohledne objektivni psyche a vnejsku: Tva veta, ze „byt mimo vedomi neznamena byt mimo psychiku, nuz byt v nevedomi“, dokazuje, ze ti zcela chybi elementarni prostorova a filosoficka predstavivost. Junguv koncept kolektivniho nevedomi neni uzavrena krabicka v tve soukrome hlave! Kolektivni nevedomi je transsubjektivni pole, ktere presahuje individualni lidskou bytost a je spolecne celému lidstvu, pricemz presahuje do fyzikalni reality skrze synchroniciti. Kdyz neco determinuji nas "zvenku", neni to v tve soukrome psychice, ty diletante. Je to objektivni psychicka realita presahujici cele tve ubohe male ego. Krec s transcendentni funkci a Ottou: Zase sem copy-pastujes nahodne vycucy o transcendentni funkci, ktere tvou tezi absolutne nijak nepotvrzuji. Slovo transcendentni se tam pouziva prave proto, ze vysledny symbol presahuje dualitu obou slozek a neni redukovatelny ani na vedomi, ani na nevedomi. A tvuj permanentni blabol, ze Rudolf Otto podlehl "kognitivnimu klamu", je uz jen patetickym plivanim totalniho zoufalce. Otto explicitne dokazal, ze numinozita je realna reaktivita na realne sacrum. Ty z nej delas hlupaka, ktery se nechal oklamat, jen abys nemusel priznat, ze o religionistice nevis vubec nic. JInak tva zoufala zaverecna otazka „mimochodem ty veris na realnou existenci metafyzickych entit, tedy duchu?“ je oficialnim podpisem tve kapitulace. Kdyz diletantovi dojdou vsechny argumenty, kdyz je usvedcen ze lzi o definicich, z przeni klasiku a z logicke retardace, nezbyde mu nic jineho, nez prejit k teto ubohe personalni kreci a snazit se soupere zesmesnit otazkou na "duchy". Ja v teto diskusi neresim svou viru, ty semanticky trosecniku. Ja tu resim tvou negramotnost. Ja tu resim fakt, ze lzes o Ottovi, lzes o Jungovi, neznas definici afektu podle DSM-5, a pletes si transcendentni s transcendentalnim. Jsi jen hystericky, zbabely chudak, ktery se chytil do pasti vlastnich zkopirovanych textu a ted tu klecis v koute a ptas se na duchy.



| Předmět: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE:…
před 2 hodinami | #165857 (1)

Už začínáš dost blbnout. Jung popíral metafyziku jako takovou, což znamená, že pod metafyzikou nechápal nic reálného, žádný reálný svět, ale archetypické obrazy, které jen vytváří iluzi nějakého existujícího světa. Ne tedy že by archetypy byly klam, nýbrž jejich produkty vytvářejí klamný dojem nějakého reálného světa mimo tento svět (nebo jiné věci). "psychologie svedci o realite duchovniho sveta" - kde že to Jung napsal? Uveď zdroj.
Znova: psýché sestává z vědomí a nevědomí, nevědomí se pak dělí na osobní a kolektivní. Jasně je z toho patrné, že veškeré obsahy nevědomí, ať už osobního nebo kolektivního, se nacházejí mimo vědomí, vně vědomí, a pokud tudíž působí na vědomí, tak na něj působí zvnějšku. Viz:

Objektivní psychično představuje základní pojem hlubinné psychologie. Označuje se tak nevědomá oblast psýché, neboť ta per definitionem patří k „nejá“, tzn. k „objektivní“ skutečnosti. To vyplývá z dnešní na empirické vědě založené (nejen filozofické) definice vědomí jako schopnosti rozlišovat mezi subjektem a objektem. ... S pojmem objektivního psychična souvisí rovněž pojem „autonomie nevědomí“. Autonomie nevědomí označuje zkušenost, že se ze strany nevědomí často jáskému vědomí něco vnucuje, že v psýché existuje něco mimo kontrolu já. Freud tuto zkušenost, „že já není pánem ve vlastním domě“ (viz komplex), označil jako třetí příkoří západního člověka (po těch, která přivodili Koperník a Darwin).
zdroj

Kolektivní nevědomí je bráno jako ta hlubší, instinktivní vrstva nevědomí, proto má takové vlastnosti. Jeho chápání jako pole není Jungův koncept, ale E. Neumanův.
Dal jsem ti materiály, přímé Jungovy citace, v nichž Transcendentní funkci vysvětluje. Ano, je vytvořen symbol, který zaceluje konflikt mezi vědomým a nevědomím tím, že umožňuje překročit postoj vědomí. Můžu ti ještě poskytnout vyjádření z Definic v GW6:

... Když zůstává nevědomý výraz do takové míry zachován, tvoří pak surovinu, která se nemá řešit čili rozpouštět, nýbrž formovat; surovinu, která se stává společným předmětem teze a antiteze. Tak se z výrazu stává nový obsah ovládající celé zaměření, odstraňující rozštěpení a svádějící sílu protikladů do jednoho společného řečiště. Tím je odstraněn klid, zastavení života, a život může zase proudit s novou silou a s novými cíli.
Právě vylíčený děj jsem v jeho totalitě nazval transcendentní funkcí. Slovem „funkce“ zde nemíním základní funkci, nýbrž komplexní funkci složenou z funkcí jiných. Slovem „transcendentní“ pak nehodlám označovat nějakou metafyzickou kvalitu, nýbrž ten fakt, že díky této funkci můžeme přecházet od jednoho zaměření k jinému. Surovina, která po zpracování tezí a antitezí sjednocuje v procesu svého formování protiklady, je živý symbol. V jeho surovině, po dlouhou epochu nerozluštitelné, tkví to, že je plný tušení, a v podobě, kterou jeho surovina přijala činností protikladů, tkví jeho působení na všechny psychické funkce. Náznaky základů symbolotvorného procesu najdeme ve sporých zprávách o iniciačních periodách náboženských zakladatelů, např. Ježíš a Satan, Buddha a Mára, Luther a ďábel, Zwingli a jeho světská minulost, obrození Fausta smlouvou s ďáblem u Goetha. V Zarathustrovi najdeme ke konci výmluvný příklad potlačení antiteze, postavu „nejohyzdnějšího člověka“.

Otto samozřejmě neprokázal existenci nějaké metafyzické, mimosvětské entity. K tomu člověk ani nemá prostředky. Nedělám z něj hlupáka, protože takovým kognitivním klamům podléháme všichni (jak bylo i možno pochopit, kdyby se bývalo přemýšlelo). Je to přirozená vlastnost nedostatečné míry uvědomění. Např. koncept ducha-bytosti je výsledkem takového kognitivního klamu.