Jasně, bohů si lidé navymýšleli stovky, ne li tisíce.
V naší, tak moderní době, si vymýšlíme bytosti mající schopnosti
rovné schopnostem dávných bohů. Také máme samozřejmě i kouzelné
předměty, třeba měšec s dukáty, který má integrovanou výrobu zlata,
nebo třeba kouzelný hrneček, kterému stačí jen povel a kaše je hned
nekonečné množství. Ano, lidé oplývají plodnou fantazií, pohádkových
bytostí je nepřeberně. V tom množství prostě nějaký mono-bůh zapadne do
bezvýznamnosti.
Co se týče etiky, tak na tu není nutné nasazovat boha. Etika je souborem
pravidel slušného chování, které neodpuzuje jiné lidi a se kterými pak
můžeme navázat příjemný kontakt. Odjakživa se jedná v první řadě o
to, co je moje a co je tvoje. Existuje univerzální pravidlo "tvoje svoboda
končí tam, kde začíná ta moje". Proto je například nepřípustné
osahávat poprsí jiných lidí, pakliže nedojde ke vzájemnému souhlasu, nebo
jim šťárat v kapsách, či si přivlastnit jejich kalhoty. Pochopitelně se
pravidla etiky časem, vývojem společnosti, mění. Dříve nebylo neetické
si koupit otroka, nebo prodat své dítě. Dneska jsme tak daleko, že
závažné porušení etiky, třeba i krádež, nebo vražda jsou trestným
činem.
Prostě boha nikdy normální lidé nepotřebovali, stačí bohatě zapnout
mozek. No a také je virtuální bůh jen přeludem, prakticky nefunkčním
předmětem, nefukčnějším oproti špuntovce mého dětsví.
Opakuji, každý si může dělat co chce ... v mezích platného zákona
ustanoveného lidmi. Tedy se může i modlit, pakliže to nepobuřuje
veřejnost. Nesmí to být dotěrné, hlasité, páchnoucí a omezující jiné
lidi.
V Rakousku se ministerstvo školství usneslo, že přibyde do občanské
výuky i Ramadán. Proti sexuální výchově se bouřili pobožní rodiče a
tak byla prakticky zrušena. Máme tu potraty, tak co, že?