,
Honza-Vichr
Paní Potůčková, vy jste nebyla na vojně. Já na vojně byl a hlídal jsem muničák v Borském Lese.
Pane Vitásku,i poučený laik má jasno v tak zásadní věci,jakou je ostraha rozsáhlého muničního areálu.Je trestuhodné,že muniční sklady dalo ministerstvo obrany k dispozici soukromým firmám a nikoho už např.nezajímaly stížnosti tamních občanů o tristním stavu oplocení podél areálu.Na tohle vážně nepotřebuju chodit na vojnu.
Nejsem nějak ideologicky vyhraněn abych tvrdil, že státní je lepší než soukromé či naopak. V obou rezortech pracují stejní či podobní lidé. Jako my kdysi hlídali ten muničák, tak ho hlídali v těch Vrběticích.
Nevím jaký objekt jste hlídal a zda to byl taky takto rozsáhlý muničák s plotem,který byl na řadě míst naprosto nefunkční,protože děravý.Taková hlídka by postrádala smysl a stát by to stěží riskoval.
Hlídal jsem jej jako velitel stráže, bylo to v Plzni. Objekt byl oplocen, my hlídali vnější část plotu. Bylo to v lese a ve tmě mohl voják zabloudit a tak tam byl drát, kterého se strážní drželi. Strážní byli 19. letí kluci a v noci se báli. Proto strážní stanoviště opustili a všichni se slezli na jedno místo a tam blbli. Občas tak došlo k výstřelu a poranění vojáka, naštěstí ne kdy jsem byl ve stráži. V noci se měli vojáci kontrolovat, kontrolu měl provádět dozorčí posádky se mnou. Nikdy jsem tuto kontrolu neprováděl, dozorčí přijel jen za dne v noci se tam taky bál. Ne nějakého diverzanta, ale těch vojáků. Byli vystrašení a občas vystřelili na zajíce. Vzhledem k těmto poměrům byl objekt (patřící lidové armádě) v noci prakticky přístupný.
Faktem je,že to tehdy jistily zadrátované hranice.Lesíky mezi
plzeňskými Bory a Líněmi nejsou opuštěnými místy,ale tam znám akorát
věznici a letiště.O event.muničáku by býval věděl můj manžel,který
byl zdejším rodákem.
Vrbětice jsou ale úplně jiná píseň.
Ostraha toho muničáku ve Vrběticích je podružná věc. Co bylo
nejdůležitější byl monitoring firem obchodujících se zbraněmi a municí.
Jací lidé se kolem toho pohybují. V tomto BIS zaspala.
Všechny ty rozvětvené tajné služby v Česku vycházejí vstříc přáním
nejrůznějším lobistům, pořádání kampaní proti politikům (jako byla
akce Olovo) či sledování manželky Nečase. Státní zájem z práce těchto
služeb už dávno vymizel.
