Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Asi bys v tomhle neměl mluvit za věřící.
Skutečná víra člověka pocity viny nezbaví, ale dává návod, jak to řešit.
A naděje je tak jistá, jak pevnou víru si člověk vytvoří, a na základě čeho.

Návod jak to řešit.
Když věřící provede něco špatného, co mu řekne ten návod, jak to má řešit?

Naděje je tak jistá, jak pevnou víru si vytvoří...
No jo, ale pevná víra je pak závislá na osobnosti. Pevnou víru může mít i nějaký fanatik nebo psychopat. Ovlivnit ji může hodně věcí - místní tradice, výchova, působení jiných lidí, propaganda, sugestivní ovlivňování, nějaký zážitek, duševní rozpoložení...
Pevnou víru měli možná i ti fanatičtí teroristé z Hamásu, kteří si myslí, že zabíjet Židy je správné.

To je pravda jen částečně.
Ano, někteří lidé používají víru jako nástroj k uspokojování vlastních cílů.
Pravdivá víra se upíná k Bohu.

Každý věřící svou víru považuje za pravdivou. Arabové věří v Alláha, Židé v Jahveho, křesťané v Boha, ve starověku věřili v Dia nebo Jupitera... aj.
Kvůli tomu, která z těch vír je pravdivá, se vedlo mnoho krvavých bojů.
Já bych se neodvážil označit některou víru za pravdivou. Je rozdíl něčemu věřit a něco skutečně vědět.

Myslím, že o skutečnou víru se nevedou boje, je to osobní, dokonce velmi osobní záležitost.
Ano, každý věřící, ateistu nevyjímaje, považuje své přesvědčení za jediné správné.
Otázka je, na čem to své přesvědčení postavil.
A nemohu souhlasit s ateistických klišé, že kdo ví, už nemůže věřit, protože ví.
Už jen v tom se ukazuje nepochopení nevěřících stran víry.

souhlas, že skutečně duchovní nevedou boje a nelpí na jediné správné víře a schválně neříkám "skutečná víra", ale "skutečně duchovní", každý nepovažuje svoje přesvědčení za jediné správné, ti inteligentnější mají dar a odvahu pochybovat i o to vlastním přesvědčení a snést tu nejistotu s klidem...
"kdo ví, už nevěří, protože ví", není žádné ateistické klišé, naopak, je to hláška buď fanaticky věřících, co měli extatické zážitky v nějakých těch svých meditacích anebo úporných modlitbách, anebo poznatek lidí, kteří byli klinicky mrtví a vrátili se do života...

Pochybnosti jsou normální, ale sytit jimi svou mysl bez snahy je řešit, mi normální už nepřijde.
Navíc z vlastní zkušenosti vím, že pochybnosti se dostavují, když bych se měl na základě víry zachovat způsobem, který se mi nehodí.
Pak přichází takové to "ale kdoví, jak to všechno je", nebo skutečně to Bůh ode mě očekává"?
Ano, ti to říkají také.

pěkná demagogie, vystrašený člověk se bojí sám sebe a ta jeho víra zase tak pevná není...

Nepsal jsem nic o vystrašenosti, ale o určité formě oportunizmu.
A psal jsem o tom, co jsem zažíval, tak nevím, jak jsi dospěl k označení "demagogie".

demagogie v tom smyslu, že si myslíš, že tvoje zkušenosti se sebou samým a tvé závěry z nich jsou univerzální pro každého...

Kdybych si něco takového myslel, neuváděl bych, že to jsou moje zkušenosti.

ostatně, "sytit svou mysl" je jinak řečeno autosugesce? uznávám, že je to dobrá metoda, ale k čemu vlastně?

Sytit něčím svou mysl znamená něčím se nadmíru zabývat, většinou nekonstruktivně.
Člověk si může mysl zaplňovat nejrůznějšími obavami, zprávami, konspiracemi atd., což nic pozitivního nepřinese.
Stejně tak si může plnit hlavu neustálými pochybnostmi, podezřeními, obviňováním druhých, ale i sebe.
Autosugesce v tom někdy může sehrát dost velkou roli, ano.

aha, takže informovat se, přemýšlet a tvořit si vlastní názor je špatné, hmm...
takže svobodu rozhodovat se, kterou nám Bůh dal, bychom měli odvrhnout a praktikovat autosugesci - přesvědčovat se o nějaké ideologii nebo bigotním náboženství...

Život ve lži je k něčemu užitečný?
I kdyby s od pochybností vyprázdněnou bembeřicí?

Čili je to jen stav mysli, rozhodně ne potvrzená realita

Pochybnosti jsou normální ???
O tom bych si asi dovolil s úspěchem pochybovat.

Jsou pochopitelně situace, kdy člověk stojí na rozcestí a je donucen volit jednu z těch dvou cest. Ale na tu volbu má člověk svůj intelekt a vzdělání. Nemusí se radit s nějakou příručkou s citáty lidí, kteří žili v Asii před dvěmi tisíciletími. Pro nás v cizím světě, v cizích kulturách, v nám cizích životních podmínkách.

Podstatné je znát cíl a akceptovat že k cíli vedou různé cesty. Každá z nich má nějaké nedostatky, či přednosti, může být zajímavá ale i nudná, může být namáhavá, či lehká ...

No ano pochybnosti ve vztazích jsou normální

Ano. Nepovažovat svoje přesvědčení za jediné pravdivé a správné a umět o něm i pochybovat a snést tu nejistotu je odvaha i dar. Není to bohužel každému dáno.

Můžeš ale takto popisovat i postoj věčných hledačů, kteří se bojí pevného přesvědčení, protože s ním je spojena odpovědnost.
Dokud "nevím", tak "nemusím".

Ten, kdo hledá, se nebojí pevného přesvědčení, ale možného omylu s takovým přesvědčením spojeného.
V právním povědomí se někdy užívá myšlenka - pochybnost svědčí ve prospěch obžalovaného.
Už mnohokrát se totiž v historii stalo, že byli odsouzeni, potrestáni nebo dokonce popraveni či lynčováni zcela nevinní lidé. Jen na základě pevného přesvědčení skutečných či samozvaných soudců.
Hledání a pochybnosti nejsou snahou vyhnout se odpovědnosti, ale skutečnou snahou rozhodnout se správně.

Myslím, že tem kdo se dopracoval k pevnému přesvědčení, už nepochybuje, ale měl by se ujišťovat, že jeho přesvědčení stojí na pevných základech. Ujišťovat se je konstruktivní, pochybovat destruktivní.
Pokud jsem psal o škodlivých pochybnostech, tak jsem měl na mysli ty, které se stále opakují, bez snahy je nějak řešit.

Kromě toho je rozdíl mezi ujišťováním se, že jednám podle Boží vůle, a pochybnostmi, "jestli ten Bůh vůbec existuje".

ateista to má třeba jednodušší, netvrdím, že každý, ten se ptá, jednám dobře?
kdybys dospěl k tomu, že Bůh neexistuje, jednal bys špatně?

Myslím, že ne, alespoň ne v zásadních věcech.
Pokud to má ateista jednodušší, tak to s tou berličkou až tak moc nesedí.

nesuď všechny lidi podle sebe, každý je originál...

Pokud berličku nepotřebuješ, máš to určitě jednodušší...

Ano. každý by si měl nejprve nezpochybnitelně zjistit, jestli Bůh existuje, protože až potom má smysl přemýšlet, jestli jednám dle boží vůle. pokud neexistuje, neexistuje ani žádná jeho vle.

pochybnost je základem vědění...
a ve správném přesvědčení se ujišťují jen fanatici...

Když se ujišťuji, že "zprava dobrý", tak jsem fanatik?

to jsi hodně odbočil z víry na silnici, nějaký krycí manévr?

K jakému vědění vedou neustále pochybnosti o tomtéž?
Takový člověk se nehne z místa.

Pochybnosti jsou hnací motor poznání - poznat pravdu

Myslím si, že lidská zvědavost (zvidavost) je pohonem snahy o poznání. O poznání pricipu procesů, nebo o nalezení pravdy.

Naše znalosti přírodních věd jsou založeny zvědavosti dávných inteligentních, činorodých lidí. Mám na mysli velikány, jakým byl třeba Galileo Galilei, Kolumbus, Humboldt, C. F. Gauß, Darwin ... a tisíce dalších

přesně tak i věřící má pochybovat o své víře jen tak je možné zkoumat co je a není pravda nebo co by mohlo být nebo nemohlo být pravda. vzhledem k omezeným informacím co máme.

Nemám sebemenší pochybnost o tom, že součet úhlů trojúhelníku je 180°, nebo že 2⁸ = 256.
Nemám sebemenší pochybnost o tom, že planety krouží po eliptických drahách kolem centrálního těžiště systému.
Nemám sebemenší pochybnost o tom, že molekula vody se sestává z atomu kyslíku a dvou atomů vodíku ...

Zkrátka máme také nezpochybnitelná fakta.

Pochybnosti jsou tam, kde schází znalosti.

Ujišťvání se je pochybování. Pokud si je někdo něčím jistý, nepotřebuje se ujišťovat

Dokud nevím, netvrdím.

zrovna ty

Ano.

Kdo ví, už nemůže věřit. A nemusí. Samozřejmě v daný předmět vědění. Pokud kolem toho předmětu vědění jsou nejasnosti, neví. Může věřit zas v něco jiného.
Víra a vědění se opravdu naprosto striktně vylučují, to se nedá nic dělat. Čímž neříkám, že njaký pomatenec, i když bude vědět, bude stále jen věřit, protože to pro něj bude lepší.

Na to, abych věřil, že v obchodě dostanu koupit mléko boha fakt nepotřebuji.

ad komanc06:
https://m.youtube.com/watch?v=5GXKbDO0EAc&pp=ygUJWmlkb2JyYW5p

Dobrá parodie na náboženskou nesnášenlivost...

Náboženství je ideologií, tedy "slovem" o ideálu. Ideál je nedosažitelným cílem.
Pobožní orientující se náboženskými pohádkami v bibli si vypěstovali iluzi, že mají ten ideál na dosah ruky a stanou se součástí ideálu po své smrti. Nebe je tou Utopií ve kterou pobožní věří. V jejich Utopii se nepracuje, nejí, nejsou choroby, staří, slepí, amputovaní se v nebi znova narodí jako 18. letí lidé. I potracená plod je v nebi jako 18. letý maturant. Ne-ne v Nebi není škol, na co také nšjaké vzdělání, v Nebi nejsou časopisy, knihy, není intrernet ... Nejsou auta ani silnice a parkoviště. Neprší tam, nemrzne tam, není tam hmyz, není tam zemětřesení, nejsou tam zvířata ...prostě ráj.
Všichni jsou šťastní a tráví svou věčnost v radovánkách se svým bohem a s anděly. Svatí jim k tomu pochodují. A Stalin se kamarádí s Hitlerem.
Pobožní se tak na to nebe těší, že začnou kolem sebe zabíjet lidi s voláním "bůh je velký", aby byli zastčeleni policajty a tak se obratem dostali do nebe.
Pochopitelně za zásluhy, že zabili několi nevěřících psů.
A zazvonil zvonec a pohádky je konec.

No, řada věřící má tu výhodu, že si pamatují svůj dřívější ateistický pohled na svět a způsob myšlení.
Ateisté tuto výhodu vesměs nemají, což jim nebrání, aby "s přesností" nedokázali interpretovat myšlení a pohnutky věřících.

nesuď lidi podle sebe...

Může to platit i naopak. Já třeba pocházím ze silně věřící rodiny a v mládí jsem také věřil v Boha. Osobnost každého z nás prochází určitým vývojem.

Může, ale není to tak časté.

Kdo Boha pozná, tak nemůže říci že neexistuje. V podstatě se ti na Bohu nebo věřících nebo církvích něco nelíbilo a proto si se stal ateistou. Druhá možnost je, že si nikdy Boha nepoznal.

a ty jo?

V Boha jsem sice v raném věku věřil, ale nepoznal jsem ho.
Jako ateista si ostatně myslím, že ho nepoznal nikdo, že jsou pouze lidé, kteří věří, že ho poznali.

Nikdo nikdy ho nepoznal. Je člověkem nepochopitelný, neuchopitelný, nepoznatelný. Tvrdí věřící.

Třetí možnost je, žes ho taky nikdy nepoznal, ale myslíš si že jo.

Ty si v mládí v Boha věřil z jakého důvodu?

Správný podotek, že každý věřící se narodil jako ateista a víra mu byla teprve implantována, kdysi bevysvětlitelným okolním světem, pak vynuceně církví, dnes už to skomírá.
Ateista má dost zkušeností s vírou jako takovou, s její podstatou (každý má svoji víru), takže posoudit věřícího dokáže, o ten předmět víry vůbec nejde.

„A naděje je tak jistá, jak pevnou víru si člověk vytvoří, a na základě čeho.“

A co znamená, že naděje je jistá? To je pouze to, že jsi si jistý, že to, v co doufáš, se opravdu stane. Tahle jistota ale přece nemá vůbec žádnou souvislost s tím, jestli se to pak opravdu stane. Jistota, s jakou v něco věříš, není mírou pravdivosti toho, v co věříš. Tohle mnozí teisti nedokážou pochopit – že nelze z víry vycházet jako z pravdy, hlavně ve vztahu k těm, kdo tu víru nesdílejí. Že nevěřící zkrátka naprosto oprávněně nepřijme jako argument, že něco napsal Pavel, nebo že Ježíš přece nebyl lhář…

nemyslím si to. Dokonce se mi jeví ze zkušenosti, že je to přesně naopak. Věřící člověk nemusí vidět vinu v druhých, protože čerpá sílu v Bohu a dokáže si přiznat vlastní slabosti. Nebojí se jich.

Takže ji vidí v sobě?
A nebo se utěší tím, že všechno je od Boha?

dokáže svoji vinu unést a proto si ji dokáže přiznat.

Tak proč se utíká k Bohu, když svoji vinu dokáže unést? K čemu mu to je, v čem mu Blůh pomáhá?

Buďme konkrétní - čím jsi se ratko provinila, že potřebuješ boha na pomoc při nesení tvé viny?

Ano, chceš to vědět? Když čestně a férově nahlédnu do svého nitra tak tam vidím pokrytectví (ně vždy jen někdy) ustrašenost, málo velkorysosti, pohodlnost, Abycg mohla opět vstát, tak to musím přípustit a podívat se na sebe upřimně a uvědomit si komu jsem ublížila dnes, včera a zítra. a netvářit se žeo nic nejde a že jeto normální.

Tohle ale přece jde i bez boha, ne? To je scénář, který roli boha vůbec nepotřebuje. Jo, můžeš ji tam samozřejmě dopsat, ale bude tam jen proto, že ji tam chceš mít, ne proto, že by tam byla potřebná.

Taky si myslím, že k hodnocení svého života, viny, klamu a pod. vůči jiným člověk Boha nepotřebuje
Stejně si na to všechno musí odpovědět sám a zvážit, co s tím dělat dál.
V hlavě se mu neozývá Bůh, ale svědomí, které si člověk "vypěstoval" morální evolucí sám.

morální evoluce je nesmysl, protože v genech morálka zakódována není.
Jde nejvíc o předpisy a zákony. Na morálku má největší vliv kultura a historie ne DNA.
Svědomí by už mohlo v genech být zakódováno. Je to dar od Boha abychom s nim mohli kontrolovat morálku.

I auta mají svoji evoluci od stvoření toho prvního a vše kolem.

I morálka má svoji evoluci - zabití člověka se předtím nepovažovalo za amorální.
Až později se to změnilo - možno proto, že bylo lepší si z něj udělat otroka - nebo aby nechyběl při lovu, nebo se někdo zamyslel nad tím, že i jeho samého mlže někdo jen tak zabít.

Jenže slovo evoluce znamená obecně vývoj. Takže vývoj organismů je samozřejmě evoluce, ale evoluce není samozřejmě vývoj organismů. Stejně jako Čech je samozřejmě člověk, ale člověk není samozřejmě Čech.

arecuk - muzes mne prosim vysvetlit jak je mozne, ze treba cernosi maji treba uplne jine uchyceni svalu slachama - nebo, ze nemaji nervy ve tvari jako beloch a maji je pod tvari neboli v lebce - takze treba uder pri boxu do tvare neciti tak hodne jako beloch jejich kloby jsou mnohem ohybnejsi -- cim to je ?

Evolucí.

Můžete tady psát - že evoluce u člověka už neprobíhá, ale opak je pravdou.
A taky je pravdou, že původní Afričané, kteří se s nikým "nemíchali" nemají v genech geny neandertálců.
Všechny tyto změny nastali když začalo velké stehování po všech(skoro všech) kontinentech a tělo člověka se muselo přizpůsobovat prostředí. Taky se na euroasijském kontinentu potkali s jinou skupinou homo(neandertalis) s kterými se křížili - neandertálci později vyhynuli.
No a pokud se tyto změny dostali do DNA, tak to svědčí o tom, že člověk se neustále vyvíjí.
Za 10.000 let můžeme být bez ochlupení, v krátkými údy, bez rozmnožovacích orgánů, s vekou hlavou a atd..
Proto jsou ty rozdíly.

jako že si ty sám ty prohřešky odpustíš?

Odpuštění má smysl od toho, komu ublížíš. Centrální odpouštěč není třeba.

No to jistě, jenže ne vždy je to možné, poněvadž ne vždy jsou ti dotyční ublížení dosažitelní. A navíc ani poté se nemusíš pocitu provinilosti či vědomí morální odpovědnosti zbavit, když "vidíš, jakej seš to charakter". Pak je tedy ještě otázka, jak se vypořádat s vědomím své hříšnosti/morální nedostatečnosti.

Neodpustíš - budeš mít snahu to napravit - někdy už nejde všechno napravit - tak je olituješ.

No a věřící se jen vyzpovídá - je mu odpuštěno a už nic napravovat nemusí.

Olituješ je a co dál?

Tohle je laická představa zpovědi; tak ale neprobíhá. Součástí rozhřešení je i náprava svého hříšného jednání, je-li to možné.

Olituješ ve smyslu, že jsi svoji chybu už nemohl napravit.
Určitě se to nerovná zpovědi, kdy odpouští někdo cizí a ještě k tomu jen - možno.
Stejně mi nemá on co odpouštět za někoho jiného.

Přesně tak to je. Odpustit může jen dlužník, nebo ublížený. Ne třetí osoba a nebo pohádková bytost.
To by mi taky mohl odpouštět i vodník a nebo Karkulka

Teda, někde v Indonézii vysvětlují domorodci stromu proč ... a žádají ho o povolení ho porazit, protože nutně potřebují jeho dřevo.
Asi jako ve filmu "bohové se museli zbláznit" vysvětluzje domorodec koze, že ji musel zabít, protože potřebuje její maso na jídlo.

ad DalkoT:
.."Stejně mi nemá on co odpouštět za někoho jiného"..
jj, je to cely na palici.. fakt ze prvotni hrich, zdedeny urcity stupen moralni viny kazdeho cloveka jakozto dusledek cinu nekoho jineho, neni zrovna v souladu se standardnimi teoriemi spravedlnosti - kdyby byl v nejakem soudnim procesu poslan do vezeni clovek za zlociny, ktere prokazatelne nespachal, rovnez bych hovoril o odchyleni se od toho, kde ve skutecnosti spociva moralni odpovednost.. kdyby existovala DOKONALA bytost / Buh, musela by vytvorit spravedlivy system, ve kterem by lide byli trestani ci odmenovani na zaklade toho, co realne delaji, a ne podle toho, co delaji ostatni.. jestlize je nam tedy ustredni motiv krestanstvi, prvotni hrich, predkladan jakozto spravedlivy trest za zlocin, nabizi se otazka, zda-li v obdobnou picovinu verici theiste jsou schopni diferencovat mezi spravedlnosti a nespravedlnosti.. Jezisova smrt, ktera ma pro krestanstvi pritom obrovske metafyzicke dusledky, je proto take minimalne problematicka - teorie odcineni, teorie zadostiuceni i teorie trestni substituce jsou totiz rovnez "neseny" spolecnou predstavou o prenositelnosti moralni viny, ve ktere vsak z principu samotneho neni spravedlnosti ucineno zadost

Bůh ví, co a proč činí !

ad Shadow_of_Krak:
..”*Bůh ví, co a proč činí !*“..
Et tu, Brute?

Prvotní či dědičný hřích ale není koncipován jako zděděný "urcity stupen moralni viny", nýbrž jako zděděný "stav nedokonalosti", tj. zděděné, řekněme, strukturální změny nastalé v důsledku pojedení zakázaného ovoce (viz "Otevřeli se jim oči a poznali, že jsou nazí" a "Nyní je člověk jako jeden z nás, zná dobré a zlé").

Co bylo to zlé předtím, co znali jen Bohové??
Nic.
Zlo vzniklo s poznáním, takže i předtím byl člověk stejný jako Bůh

Být nazí je zlé?

Zlo vzniklo s poznáním čeho?

Ne, být nahý není zlé. Ani samotné poznání faktu své nahoty není zlé.

No všeho.
Poznali, co je stud - poznali, že udělali něco co udělat neměli a pod.

Nebo bylo zlo už předtím?

Jistěže Bůh musel stvořit i tu možnost, aby si člověk zvolil zlo v podobě neuposlechnutí boha, že neutrhne ovoce se stromu poznání,

Podmínkou k poznání je přece existence objektu, který je možné poznat. Jak chceš poznat něco, co neexistuje?

Vždyť jsem to napsal - vzniklo v momente, kdy hřešili.

No tak ale nevzniklo poznáním či uvědoměním si zla, ale už samotným tím zlým aktem. Ale OK, akorát je třeba uvážit, že už před tím aktem existoval Satan, jenž člověka k tomu aktu dovedl.

Byl v té době už zlý - padlý anděl - nemusel vědět, že dělá něco zlého.
Možno mu Bůh nařídil udělat tu zkoušku.

Jde o to, že zlo muselo existovat už předtím, než se ho první lidská dvojice dopustila. Tedy v nějaké té metafyzické sféře.

Proč by muselo? Zlo jsou zlí lidé, nemusí být žádné zlo mimo ně.

Jako jo, tady na Zemi jiné zlo než to lidské samozřejmě není, ale v teistickém "modelu reality" by existovat mělo už předtím, než se ho začal člověk dopouštět, jak to nastiňuje biblický příběh.

No, to je trošku jako kdyby před existencí divných věcí muselo někde existovat nějaké „divno“, červených červeno, křivých křivo atd.

To úplně nesedí, protože zlo je produkt lidské činnosti (mentální či fyzické) a vzniká tedy otázka, jak na takové jednání člověk přišel. Co ho k němu vedlo.

Adam byl dobry, Eva ho zkazila, had ji navedl a Eva prestala poslouchat, dobro se pomalu vytracelo, zacalo prevazovat zlo. Odkud se vzalo? Dostali ho do vinku spolu s dobrem..Buh byl chtel asi vedet, co to s nimi udela..

Ona byla dobrá i Eva, ale had jí ukecal a ona ukecala Adama.
Zlem byl ten had, který je navedl k tomu, aby schlamstli to ovoce.

Jen jestli jím nebyl spíš ten nesmyslný zákaz. Bez něj by si had mohl tak akorát trhnout nohou (od stolu třeba).

Tak jeho porušení vedlo k vyhnání z ráje, strasti a smrti. Tak asi nějaké oprávnění měl.

Porušení norimberských zákonů taky vedlo ke strasti a smrti. Jaké měly tedy oprávnění?

Kdyby byla absolutne jen dobra, ukecat by se nedala....byli oba dokonali..meli dobro i zlo a zly had Eve naseptavala Buh sledoval, co to s nimi udela..

Bůh věděl co to s nimi udělá:
Genezis 3: 22 I řekl Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé.

Aha a tady to máme : Gen-bůh použil obrat "...je člověk jako jeden z nás ..."
což jednoznačně vědecky dokazuje, že bohů je spousta a že jsou to lidé.
To "...je člověk jako jeden z nás ..." pravil k ostatním lido-bohům jeho božího státu.

No to je interpretace, jako by to napsala Kroky sama… Ale ona se v tom určitě nepozná.

Neřekl to člověk ale Bůh, člověk může získat boží plnost. (Koloským 2: 9,10)

Ty kroky vycházíš z pohádkových iluzí a ne z realit\y. I to "boží slovo" psali lidé, jako si ty bohy stvořili pro svou potřebu. Náboženství je ideologie založená na nevědomosti o realitě a na víře v existenci pohádkových bytostí.

Kouzelný svět, zázraky, vše je řízeno s hůry diktátorem, lidé jsou bezvýznamnými ovečkami, podřízené náladám nadřízených bytostí a pánů. Někomu se takový kouzelný svět líbí, jiní lidé jsou činorodí, kreativní a nepotřebují být poháněni nějakým pánem.

Ano kroky, jde o zdravé sebevědomí člověka, emancipovaného člověka, ne otroka, ne nevolníka, ne poslušného sluhy na kterém si jeho pán léčí své mindráky. Lidé by se měli naučit říkat také NE ! a ne jen pokorné ano, ano, amen. Lidé se mají narovnat, vzpřímit a ne se plazit shrbeně pokorou se sklopenými zraky.

Je to evoluce, vývoj člověka :-)
A nebo si myslíš že evoluce usnula ?

Evoluci živých bytostí (i hmyzu, rostlinm zvířat, plísní, jakož i buněk a virů) popírají akorát kreacionisti.

O Evoluci živého však není sebemenší pochyby..
Evoluce je přírodním procesem, který probíhá nepřetržitě a je i pro nás lidi zřetelná u bytostí s velkým počtem generací a jedinců v relaci s věkem lidí
.
Jak známo byl Ch. Darwin pionýrem, který položil základy před jedním a půl stoletím pro pochopení přírodního procesu Evoluce vedoucího jak k vymírání druhů, tak ke vzniku nových druhů.

No přečti si tu konverzaci, ona snědení toho ovoce zjevně považovala za dobro. Brala to tak, že oni tím něco získají (něco, co jim chce Bůh upřít) a navíc to uspokojí její chuťové pohárky.

K tomu, co píšeš, mám tyto námitky:

1. odkdy k dokonalosti patří zlo?
2. kde se to zlo v nich vzalo?
3. vševědoucí Bůh přece věděl, co to s nimi udělá.

To zlo se nevzalo v nich. Vzniklo tak, že jejich čin bůh vyhodnotil jako zlo. Ačkoliv to, že to na ně nastražil, považoval určitě za dobro.

Jako je vysledkem nedostatku svetla tma, tak i dobro a zlo jsou jsou spojene nadoby, dve strany jedne mince, cili dokonalost zahrnuje i zlo. A Buh , jelikoz vsevedouci to samozrejme vedel , dal jim ale taky svobodnou vuli a chtel vedet, jak ji pouziji, nejspis to vedel, jak to dopadne, ale chtel to asi videt na vlastni oci.

To jaksi nedává moc smysl, že to chtěl vidět na vlastní oči. Uvaž, že on do středu ráje umístil strom, u něhož bezpečně věděl, co způsobí. A umístil ho tam tedy proto, aby to, co způsobí, na vlastní oči viděl?

To v takovýchto úvahách můžem pokračovat, že jako je výsledkem nedostatku dokonalosti nedokonalost, tak jsou dokonalost i nedokonalost spojené nádoby a dvě strany jedné mince. Stejně tak by spojené nádoby byly i pravda a lež, skutečnost a klam. Tak to ale asi nebude. Pokud lze dokonalost charakterizovat jako bezchybnost a úplnost, tak zlo se právě projevuje jako chybovost či nesoučinnost a fragmentace či nesourodost. Dokonalost tedy vylučuje přítomnost zla.
Nebo se to dá ilustrovat tak, že z toho, co píšeš, pak v důsledku vyplývá, že Bůh obsahuje zlo (není tedy pouze láska, ale také nenávist a lhostejnost) a že je tedy hříšný. A to, co je hříšné, to není dokonalé.

bylo to v plánu, ne že se chtěl podívat, co se stane...

Světlo - tma, nebo lépe světlo - nesvětlo? Podobbně je to i u teplo - chlad.
Světlo i teplo jsou fyzikální veličiny, tma a chlad ne. Jsou podobně jako jiné fyzikální veličiny od nuly do maxima.

Dobro a zlo jsou relativním humanistickým hodnocením nějakého fenoménu. To, co je pro někoho dobrem, může být pro jiného zlem.

No právě.

Sám sis de facto odpověděl.

Jen teď si ještě opovědět na otázku : "Proč to Bůh udělal, když věděl jak to dopadne?"

jak jinak, než schválně? nad tím věřící většinou moc nepřemýšlejí...
čili ne že Bůh stvořil lidi dokonalé a oni se zkazili, ale bylo to v plánu...

On člověka stvořil dokonalého, ostatně dokonalý Bůh ani nemůže jinak než tvořit dokonalé věci, což je taky důvod, proč člověka stvořil bez znalosti dobrého a zlého.

proč by všemocný Bůh něco nemohl, co je to za slepou uličku?
kdyby nedopustil, není nic, ani hřích, ani nedokonalost, no a dopustit je v reálu chtít - netřeba přát si, ale chtít...

Může Bůh nějak změnit vztahy mezi čísly a způsobit, aby všechna celá čísla byla sudá? Nebo prvočísla?

Dopuštění přece není chtění, ale jen umožnění. Když někomu něco umožním dělat, tak si ještě nutně nemusím přát, aby to dělal.

A co kdyz to od pocatku byl jeho plan, chtel je podrobit zkousce, aby se mohly stat jeho spolecniky, ma konci se preci duse spoji s Bohem, kdyby byly od zacatku dokonale, na co by je vubec tvoril, vystacil by si sam..
otazkou je, proc vubec tvoril, co ho k tomu vedlo?

prej, že nechtěl být sám, tak mě to učili křesťani...

ale je to těžké si to představit, nejprve Bůh věčně je, pak ho to přestane bavit, a tak způsobí velký třesk, vznikne časoprostor, tedy čas, jak o tom pak můžu vlastně přemýšlet v časové řadě, když čas vznikl, až se po nějaké věčnosti začal Bůh nudit?

A hlavně, kdy nastal ten čas rozhodnutí, když ve věčnosti bez prostoru čas není?