ad soucet:
.."když říkám, že je to správná představa, tak tím říkám, že je
správné mít takovou představu, přece ne?"..
ucebnicova ekvivokace, kdy pletes dve naprosto odlisne kategorie: epistemickou
spravnost / shodu s realitou a pragmatickou vhodnost / uzitkovost.. pokud v
diskusi o pravdivosti viry reknes, ze je to "správná představa", tak tvuj
partner v diskusi (i pravidla logiky) predpoklada, ze mluvis o deskriptivni
pravde - tvrdit ted, ze tim myslis "je správné (vhodné) tu představu mít",
je logicky uskok.. podle tve logiky by byla i predstava, ze 2+2=5, spravna,
pokud by se diky ni nekdo kuprikladu citil stastny - to ale neni matematika, to
je kognitivní selhani, protoze pletes pravdivostni hodnotu vyroku se
subjektivnim pocitem uzitecnosti.. tvuj argument postrada jakoukoli vnitrni
konzistenci - jsi jako clovek, ktery si plete posmrtnou ztuhlost s pevnou erekci
/ je to sice tuhe, ale bez zivota a v rozkladu
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
