Ke kulturnímu přenosu jistě docházelo, ale zpochybňuju princip, podle
kterého se tak mělo dít, stojící na teorii memů, tedy že by byly
"sdileny / zacleneny myslenky popularni a prokazatelne zivotaschopne".
Spíš tu docházelo k inspiraci úplně stejně, jako k ní dochází v umění
nebo třeba při popularizaci vědy: přiléhavé, dobře vystihující způsoby
vyjádření (formulace, analogie, ztvárnění…) se přejímají napříč
autory, protože proč vymýšlet něco nového, když už tady vhodnou formu
vytvořenou mám.
Moje námitka proti principu vycházejícímu z teorie memů spočívala v tom,
že situace byla taková, že v okolních kulturách byli bozi ztotožňováni s
nebeskými objekty nebo se zvířaty - ovšem to Izraelité nejen že nepřijali
(nesdíleli), ale vysloveně to odmítali a považovali to za urážku a
prznění boha. Teorie memů vysvětluje přijetí (sdílení) a nepřijetí
některých motivů, ale nevysvětluje tuto vysloveně averzi vůči nějakému
motivu. (Navíc Izraelité k tomuto motivu tíhli, měli tendenci boha
ztotožňovat s něčím stvořeným a zobrazovat ho tak, a tedy byl u nich ten
motiv populární a prokazatelně životaschopný.)
realna emoce ci zkusenost (posvatny prozitel) nevyzaduje existenci
nadprirozena..
Ano, to nevyžaduje. Náboženství se dá vysvětlit zcela přirozeně, aniž
by se zneplatnilo.