Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Ano, pro tebe možná ano, ale ve skutečnosti to má všechno naprosto jasnou auzalitu, tedy žádnou náhodnost ani zázrak .-))))

Prý tamnikdy nešel, ale ráno se vzbudil a řekl si, že by se měl podívat nahoru jak to tam vypadá.

jakoupak kauzalitu má tento fakt?

Ta kauzalita není mezi nehodou ratky manžela a záchranářem .-))))
ta kauzalita je v samostatné realitě obou těch subjektů, která je svedla dohromady na uvedném místě.

prostě ani ratka s manželem na to místo nešli náhodou, měli svoje důvody, manžel tam neomdlel nebo se nezhroutil náhodou, jeho tělo mělo svoje důvody, záchranář tam nebyl náhodou, protože měl svoje důvody, rozhodl se k tomu tam jít.

kolik asi takových případů takhle dobře neskončilo?

a přesně tahle otázka může evokovat pocit zázraku, náhodnosti, protože takhle oddělené kauzality dějů se v časoprostoru neprotínají příliš často, ale i když se protnou, není to děj, který by nebyl předurčen jednoznačnými příčinami.

oč "náhodněji" takové setkání vypadá z hlediska mikrosvěta. a přsto právě mikrosvět je také příčinou, proč se to stalo.

mimochodem, uričtá společná příčina může být už jen to, že ten den bylo hezky ten záchranář tam ještě nikdy nebyl, atd atp

však ano, není to předurčené. Stalo se to náhodou, s velice malou pravděpodobností že se to může stát. Ale stát se to může. Přesně tak je to myšleno. Může se to stát a nemusí. A protože se tyt kauzality vzácně a jediněčně protly, je řeč o zázraku. I když to samozřejmě zázračné není.

No ale to píšu celou dobu :-))))
Nám se to zdá jako náhoda, zázrak, ale to jen proto, že to neumíme matematicky namodelovat, tedy předpovědět :-))))))
Ve skutečnsoti to ale probíhalo podle zcela jednoznačných kauzalit :-)))) my je neznáme, ale byly tam :-))))

Prosíš Boha o pomoc a ona přijde. Je to zázrak. Existují miliony věcí pro které by to nevyšlo, stačilo by kdyby ten chlap šel o 10m jinde a nevšiml si vás.

Ně se tyto věci stávají několikrát za rok i když jsou to drobnosti.
Ale prosím Boha a on pomůže.
Ztratíš hodinky na zahradě. Hledáš jako blázen a nic.
Pak poprosíš Boha večer.
druhý den už na to nemyslíš, ale jdeš na tu zahradu si něco utrhnout a náhodně do nich kopneš nohou a máš je.

kdežto ateista neprosí a samozřejmě hodinky nenajde. mám 100% vyzkoušené, že když prosíš dostaneš.

A když nedostaneš, nebereš to v potaz.

Tak popros, ať Putin zítra odtáhne z Ukrajiny. A uvidíme.

na tom se pracuje Boží přání se neplní tak, že řekneš ať jsem za 5 vteřin milionářem a ono se to stane.

Jasně. Ono se to buď stane, nebo nestane. To první je dílo tvýho boha, to druhý zapomeneme…

proč ? v čem je problém ?

Bůh je všemocný,vševědoucí ...

a dělá si co chce...

Bůh je proti náhodě tažených čísel chudinka bezmocná.

To je zajímavé, to hledání ....
je jistá zobecnělá zkušenost, že ztracenou věc najdeš, když ji přestaneš hledat
v Účastníci zájezdu to bylo sice jako komická situace, ale už i já v životě zažil 3x situaci, že něco hledáš v prostoru rozměru tašky, kabelky, a nenajdeš to. a přijde druhej, a najde to na první pohled.

T je celkem zajímavé, tam by mne ty důvody zjímali, jestli ten, kdo to hledá a má důvod, je schopen v nějakém stresu tu hledanou věc přehlédnout, i když na ni kouká?

je to tak jak píšeš. člověk který má trochu poruchu koncentrace (můj případ) se dívá opakovaně a velice soustředěně na prostor, kde ta věc má být a nevidí ji. A jiný přijde a vytáhne ji přesně odsud kde se dotýčný dival ale jakoby jeho hlava nedávala správné vjemy.
Opět příklad. Opíšu si číslo a chci telefonovat: a hlásí s emi někdo jiný. Zadala jsem blbě, i když jsem to pečlivě kontrolovala ale ještě horší je, že jsem to opsala blbě. Apřitom si to opsání kontroluji, dívám se na původní číslo i opsané a tu chybu nevidím. Přijde manžel, a hned vidí že mi tam třeba chybí osmička nebo co je častejší mám prohozená čísla.
A tak je to s hledáním. Moje stará máma s tím má větší problém, ale té je 98 let. takže má nárok.
A ještě k hledání, je třeba se uvolnit... uvolnit si hlavu. Myslím že hlava si pamatuje, kde to je. ví to. A je třeba jen jí přestat překážet. Nechat své podvědomí ať to najde samo a nerušit u toho.

:-))))
takže jsme asi taky porouchanej .-))))
i když u čísel se mi to zatím neděje .-)))))

já se v takovém případě snažím vypnout a jít dělat něco jiného a zkusit to znova po pár minutách. což jde, když o nic nejde a tu věc člověk nutně nepotřebuje.
no je to někdy komedie .-)))

0no Pomáhá, když hledáš často nějakou věc, tak si jich koupit třeba 10set a vždycky nějakou hned najdeš.
Brilích na oči mám třeba 6 svinovacích metrů 20cet , když si kupuji ponožky, tak si kupuji rovnou od každého páru 3 kusy kdyby se jedna ztratila mám náhradní.

Aha, takže 10 se čte jako „de“, 20 jako „dva“… To se 1den nestačí ani divit. Ale proč tedy nemáš taky 6st a 3ři?

dělám to podobně.

Tak to dělá každý rozumný člověk.

To musite mit ale preplneny barak

ani ne... spíše mám na stole čtvery brýle. Metr moc nepoužívám. Ale v každé kapse nejaká pětikoruna a ponožky mi žerou trpaslíci.

Třicet párů fuseklí vystačí bohatě i na tři roky a zabere mi 1/3 šuplíku. Faktem je, že fusekle neštupujeme na hříbku, jako to dělávala babička. Fusekli taky pereš každý týden a víc než nějaký tucet cyklů nevydrží.
Nejiné je to se spodním prádlem.

Jenže kdybys ho nepoprosil, najdeš je taky. Stejně tak jako ti naopak spousta věcí nevyjde, i když prosíš. Jenže ty ze své paměti eliminuješ, aby nenarušovaly tvou víru.

přesně tak, my pomatení chyoti, máme těch šťastných chvil více, a ty poztrácené neřešíme

No já je třeba taky neřeším, ale ty zdařené nepoužívám jednostranně na podporu něčeho, co ty nezdařené popírají. Jako třeba Jonatán.

Kdo je chyot?

chaot :-))

aha :-)))

no právě uvedenou - nikdy tam nebyl, měl dobrodružnou povahu a tak se tam vydal. ale co hůř - co způsobilo, že se ten člověk před nesjpíš desítkami let narodil? něco to způsobilo - rodiče, a co že se naroddili rodiče?
také zcela podle fyzikálních zákonů ....

my si to jen neumíme vysvětlit, že mít tu moc a pohnout před třeba 80 roky jedním atomem kousek doleva, k uvedneé události by vůbec nedošlo .......

Vysvětlit si to umíme, princip je jasný. Ale jinak souhlas – předpovědět to nejde, protože systém zahrnuje příliš mnoho objektů, pro které bychom museli znát příliš mnoho parametrů, a také bychom museli mít naprosto dokonalé matematické nástroje a hardware, na kterém je v takovém měřítku uplatnit. A ten hardware by sám byl součástí toho systému… Už jen to, že bychom o každé elementární částici museli mj. vědět, kde je a jak se pohybuje, naprosto vylučuje reálnou možnost takovouhle kauzalitu předpovědět. To ale samozřejmě neznamená, že tam žádná není.

No jako každé jiné něčí rozhodnutí někam se jít podívat.

pro nás je samozřejmě ta událost popisovaná ratkou naprosto nepochopitelná, náhoda, zázrak. ve skutečnosti ale vše probíhalo podle fyzikálních zákonů, pouze my ty souvislosti nejsme schopni detekovat, identifikovat, natož pochopit. zatím.

nejhorší je, že to NEMOHLO BÝT JINAK, protože nic se nestane samo od sebe :-)))))
jen bůh, prý :-))))

ale tohle je přece jasné :-) u těchto náhod se často objeví nepochopitelný impulz u člověka, který něco udělá spontánně a tedy mimo plán.

řeknu opět zážitek, pokud by vás to otravovalo, dejte vědět a nebudu to dále rozvádět.

Stratila jsem klíče. Nebyly to moje klíče ale manželovy a měl tami i kíče od firmy, kde pracoval a byly moc důležité.
Zjistil to večer, když si chystal věci do práce a hned uhodil na mě, protože věděl že jsem roztržitá a zmatená.
Tak jsem začala přemýšlet, kde jsem byla a co jsem dělala. Bydleli jsem ve 16 patrovém domě, v třetím patře byla prádelna pro celý dům, dole byla samobsluha, na střeše samoobsluhy hřiště pro děti. Takové lepší bydlení.
Byla jsem prát v prádelně, tak jsem běžela do prádelny, kíče nikde... pak na terasu, do samošky, prohledala byt a chytala paniku. A začala se modlit a zapřísáhavat všeck svaté i když sjem byla nevěřící. Myslela jsem že omdlím. Do toho nadávající manžel, s vyrázem že mě zabije.
Tak jsem šla ještě jednou se podívat do té prádelny, my jsem bydleli ve 14 patře a mačkám výtah, mačkám a vytáhla jsem nahoru nejakou chorvatku, která byla celá zmatená protože chtěla dolů a né nahoru. Tak jsem se jí omluvila a oná že dobrý, že rychle běží jen do práce protože asi omylem vzala své šéfové klíče, že je z toho úplně vyděšená a vytáhla ty klíče z kapsy. A byly to moje klíče!
Vysvětlení bylo takové, že já dopoledne opravdu ty líče v prádelně zapomněla, ona tam šla prát taky a ty íče si vzala automaticky jakože jsou její. Doma je našla v kapse ale nepamatovala si že je vzala v prádelně (stejně pomatená jako já) a byla si jistá že je vzala šéfove v práci. A když jsem ji omylem vytáhla nahoru tak ji je práveě nesla do práce.
Takže tady máme opět souhru náhod. Dala jsem si závazek, že už nikdy nebudu brát do ruky manželovy klíče a samozřejmě závazek nebýt roztržitá mám furt.

Dovedu si živě představit ateistu, když mu teče do bot, tak zkouší všechno i metody věřících.
Pak je na něm, když to zabere, jak s tím v mysli naloží.

Já si to taky dovedu představit.
A když přijde zázrak, naloží s tím jako se zázrakem .-)))

mohlo by to být statisticky podobné, jako že ti vesmírný meteor přistane na hlavě.
Podle mě pokud si žádala Boha aby ti pomohl, tak to je ten výsledek.

A ti, kteří také žádali, ale žádný záchranář tam zrovna nemířil, ti měli smůlu. Ale ty nejspíš řekneš, že to bylo dobře, protože bůh s nimi měl jiné, lepší plány, ke kterým bylo nutné, aby umřeli. Ale to je jen pohádka, reálně šlo o to, že se tam nikdo nenachomýtl. A bůh se prostě té kauzalitě podřídil, protože to je pro někoho lepší, než si přiznat, že prostě žádný není.

dobrá poznámka ale ty nevíš jak co bylo kdo o co žádal v podstatě to museli být ateisté protže jak tvrdíte v ČR jsou téměř všichni ateisté a ti by Boha třeba nežádali

Neverim na nahody, cela story dela dojem, ze se nekdo nekde , asi tam nahore, postaral o to, aby nedoslo k nestesti, otazka je proc, myslim , ze nejspis proto, ze tvuj manzel ma jeste neco dokoncit a taky si to asi zaslouzil, podle me je to neco jako neprimy dukaz toho, ze nas neco presahuje. Podobnych situaci jsem uz zazila nekolik....alespon na nejakou dobu si rikam , ze by existovalo preci neco nad nami?

čili všichni ti ve stejné situaci mrtví už meli všechno dokončeno?

Náhody neexistují :-))

Popravde receno nevim, jak to presne je, jen podobne story vzbuzuji dojem ze neco mnohastupnove­zafungovalo , ze to do sebe az prilis zapadalo a kdyby jen jedna z tech moznych malych "nahod" nezafungovala, k "vitezstvi dobra nad zlem " by patrne nedoslo. Pokazde dostanu skoro husi kuzi a uvedomim si , ze stacilo malo a byl konec. Jung to nazval zakonem synchronizace.

No ale o tom jsme psal : myslím si, že je mnohem víc případů, násobně, řádově, kdy nic nezafunguje a dotyčný tam zemře. Proč tuhle jednu výjimečnou situaci nepovažovat za prostou "náhodu", ale strkat do toho nějaký boží princip?
není naopak mnohem pravděpodobnější, že při té naprosto minimální četnosti tohoto "zázraku" to zcela zapadá do počtu pravděpodobnosti typu "výjimka potvrzuje pravidlo"?

že takováhle situace je předpokládatelná s pravděpodobností 0,000nic a přesně 0,000nickrát se ta situace staně z počtu celkových situací tohoto typu?

tedy zjendoušeně, na milion úmrtí připadne jeden ratky zázrak, což možná počet pravděpodobnosti zcela potvrzuje?

Možná se každému v průběhu života podobný "zázrak" stane. Jen né vždy si toho všimne, třeba si řekne no spuer, to je skvělá náhoda.

Pro nás to znamenalo životní obrat, manžel odešel z práce a změnili jsme oba úplně životní styl, zaměstnání. Já se stala věřící a nechala se pokřtít. Někdy taková věc spustí lavinu dalších pozitivních událostí. Možná i proto že jsem cítila nekonečnou vděčnost a chtěla ji vyjádřit. Ale komu? ... náhodě? A tak jsem se stala věřící, abych mohla vyjádřit vděčnost Bohu.

Ty si katolička zvláštního tipu. Ty by si nemohla být u SJ tam by si vyčnívala

mě by zapudili hned :-)) Ale jak říká manžel, já bych ani nemohla být ani voják, odstřelili by mě hned v první linii.
Ale ani protestant či baptista, na to jsme příliš nechápavá. Můžu být jen katolík :-)) Protože se tam cítím dobře, mohu mlčet a nikdo mi nenadává že ničemu nerozumím.

otázkou je, jestli to jsou opravdu pozitivní věci, ty spuštěné

to jistě. Pro někoho jiného to může být hrozné :-) je to subjektivní pocit

Nechci se prit, ale clovek, jemuz se neco takoveho prihodilo, nejak citi, ze se neco mimoradneho stalo, vi, ze se neco mimoradneho delo, ani se ten pocit neda popsat, ma z niceho nic pocit jistoty a taky citi neco jako radost z poznani. V kazdem pripade ten pocit je tak silny, ze se citi jakoby osvobozeny od strachu a neco se v jeho zivote zacne menit. Ja napriklad uz z titulu meho povolani jsem se vzdy povazovala za ateistu. Pozdeji jsem zjistila, ze uz si nejsem tak moc jista, neverila jsem nikdy nabozenskym vykladum, ale zacala jsem hledat skryty vyznam treba v biblickych citatech, nejsou vsichni verici hloupi a tak jsem si zacala rikat, ze kdyz tomu uverili svetoznami vedci, ze na tom si neco bude.
Dvakrat se mi stalo, ze primo lekari hovorili o zazraku i kdyz to patrne mysleli jinak, ale v jejich tvarich bylo videt, ze jsou hodne, hodne prekvapeni a ze s vysledkem naprosto nepocitali. Nota bene kdyz se mi zacali v hlave "rodit" cizi myslenky, nebo spis myslenky me cizi s nabozenskym obsahem..
Je fakt, ze tyto zazitky jsou neprenositelne..

Musíš ale brát v potaz ty ostatní, kteří tu kliku neměli, u kterých naopak stačilo málo, aby konec nebyl, jenže on byl. Taky to do sebe zapadlo, jenže jinak. Všechno, co se stane, je výsledkem toho, že něco do sebe zapadlo, nebo ne?