Hej vždyť jsem ti dával ten oficiální (?) německý GW 9/I, § 165. Tady ho máš! Píše se tam o
donchuanismu. Už jsem ti psal, že Výbor od Janečka číslované odstavce
nemá. Tak se prober a nevymýšlej si!
Ten text o konkretismu je trestí Jungovy psychologie. Představuje její
principiální náhled na spontánní psychické produkty a vysvětluje i ty
předchozí historické, tradiční, archaické náhledy včetně osvětlení
chyby, jaké se dopouštěli.
Náboženství samozřejmě není psychický klam. Náboženství je správný
postoj, jak tu celé své působení tvrdím. Jung nikdy nebyl proti
náboženství, naopak nabádal své pacienty (mimochodem W. Pauli byl jedním z
nich), aby nalezli svou víru. A sám se vyjádřil, že jako mladý si
stěžoval, že by hrozně rád věřil (tak jako jeho otec), bohužel ale že
víry není schopen, že dar víry neobdržel. Ve stáří se pak vyjadřoval,
že věřit nepotřebuje, protože ví.
O realitě psychiky psal, že psychika není něco iluzorního, něco
neskutečného, jak se obecně míní (výroky typu "vždyť je to jenom
představa"). Poněvadž když se psychický produkt, např. ta představa stane
přesvědčením (neboli motivačním činitelem), tak je pak safra reálná. V
případě, že ta představa vede k zabíjení lidí (jako je třeba představa
ruSSáků o Ukrajincích), tak je pak ta představa až smrtelně reálná. V
tomto smyslu on tvrdil, že představy, myšlenky, emoce a další psychické
produkty jsou stejně tak reálné jako objekty vnějšího světa, jen jsou
reálné jinak.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
1
