hruba tak :
Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou
svou myslí
Lidská mysl pravděpodobně nemůže Boha plně pochopit. Proto je vhodné
podle starozákonního učení nebrat jméno Boží nadarmo a neříkat věci
jako „Bůh chce to či ono“. Jelikož o něm a o jeho úmyslech nevíme nic
jistého. Každopádně celková láska k tomuto nedefinovatelnému subjektu
pomáhá nemilovat více cokoliv co je definovatelného (majetek, různé
koncepty jako komunismus či volný trh jako řešení všech problémů, popř.
osoby). Tím, že milujeme Boha si zároveň totiž uvědomujeme, že nic z
toho, co máme rádi, není Bůh. Bez milování Boha může náboženská
láska sublimovat do věcí či lidí).[5] Nezdravá zamilovanost k druhým
může později vést i k nenávisti. Pokud nic nemilujeme více než Boha,
můžeme ostatní věci a lidi mít rádi ale nemilovat je náboženskou
láskou.
Miluj svého bližního jako sám sebe
Protože člověk byl podle biblického učení stvořen Bohem, měl by se podle
také milovat, protože pokud miluje Boha, je logické, že miluje i to, co
vytvořil. Zároveň stvořil také našeho bližního, proto i jeho je třeba
milovat. Ne víc a ne míň než sebe. To pomáhá jak k asertivitě, tak
altruismu. Koncept bližního zároveň přesahuje rodiny a národy. Podle
Ježíšova Podobenství o milosrdném Samaritánovi by se lidé měli chovat
jako bližní k těm, kteří to potřebují. Otázka nestojí tak, kdo je nám
bližní, ale abychom jednali tak, aby nás ostatní považovali za svoje
bližní.