Ty jsi fakt blázen, člověče! 
S vírou se to má tak, že když věříš třeba,
že Sparta vyhraje nad Slávií, tak to znamená, že bereš jako pravdivé či
odpovídající skutečnosti, že Sparta porazí Slávii. Nebo když věříš,
že energie je základem hmoty, tak bereš jako pravdivé či odpovídající
skutečnosti, že základem hmoty je energie. Nebo když věříš v boha, tak
bereš jako pravdivé či odpovídající skutečnosti, že bůh existuje. Tohle
se při víře děje a tohle dění jsem popsal. Pochopit můj popis ovšem tak,
že tvrdím, že víra je něco, co je "pravdivé z podstaty věci", to
už vyžaduje nižší než průměrné IQ.
Poukaz na fakta není žádné argumentační dno. Rysy tvého projevu o tobě
hovoří, ať si to přeješ nebo ne.
Díky své vnitřní nesvobodě, vnitřnímu diktátu musíš dělat věci,
které normální člověk dělat nemusí a nepotřebuje. Na vážném
vypořádávání se s tvrzením, které bylo proneseno nevážně, v legraci,
není nic logického. Je to pro tebe obyčejná vnitřní nutnost, která se
zdá, že nese rysy paranoie vzhledem k tomu, že své chování vysvětluješ
tím, že se musíš před něčím chránit - čistit prostor apod. Mohl sis
všimnout, že nikdo ten prostor čistit nepotřebuje, zatímco ty to
potřebuješ.
To jsi tady právě předvedl, že tvé závěry závisí na vztahu k tomu, s
kým debatuješ. Najednou, když se uváží i Krudox, už pro tebe není
teismus diagnózou.
Předmět diskuze:
“Ateismus je pochopení, že neexistuje žádný věrohodný vědecký ani faktický důkaz existence boha, bohů nebo jiných nadpřirozených jevů a bytostí.”
Ateismus je racionální a pragmatický a humanistický postoj k světu. Racionální v tom, že usiluje o poznání pravdy ( tím odmítá teorie o existenci neprokázaných nadpřirozených bytostí a jevů). Pragmatický, protože za prioritní považuje to, co je užitečné a prospěšné (náboženství to není, už proto, že lidi rozděluje - viz vztahy mezi židovskou vírou, islámem a křesťany). Humanistický proto, že na první místo staví člověka, skutečnou bytost, nedokonalého, ale vyvíjejícího se tvora, jakým jsme my všichni (ne tedy nějakého vymyšleného stvořitele mimo čas a prostor, kterého ani nelze dokázat).
