Když říkám, že je to správná představa, tak tím říkám, že je
správné mít takovou představu, přece ne? 
Když říkám, že je to správná představa, tak tím říkám, že je
správné mít takovou představu, přece ne? 
ad soucet:
.."když říkám, že je to správná představa, tak tím říkám, že je
správné mít takovou představu, přece ne?"..
ucebnicova ekvivokace, kdy pletes dve naprosto odlisne kategorie: epistemickou
spravnost / shodu s realitou a pragmatickou vhodnost / uzitkovost.. pokud v
diskusi o pravdivosti viry reknes, ze je to "správná představa", tak tvuj
partner v diskusi (i pravidla logiky) predpoklada, ze mluvis o deskriptivni
pravde - tvrdit ted, ze tim myslis "je správné (vhodné) tu představu mít",
je logicky uskok.. podle tve logiky by byla i predstava, ze 2+2=5, spravna,
pokud by se diky ni nekdo kuprikladu citil stastny - to ale neni matematika, to
je kognitivní selhani, protoze pletes pravdivostni hodnotu vyroku se
subjektivnim pocitem uzitecnosti.. tvuj argument postrada jakoukoli vnitrni
konzistenci - jsi jako clovek, ktery si plete posmrtnou ztuhlost s pevnou erekci
/ je to sice tuhe, ale bez zivota a v rozkladu
Zase příspěvek plný výmyslů. Já jsem nikde nenapsal, že je ta představa správná proto, že člověku dělá dobře. Neustále naopak píšu, že náboženské představy a příběhy správně vystihují skutečnost. Nauč se konečně číst výhradně to, co ti druhý píše, a nevkládat do toho žádný svůj obsah. Nebo ti pak z toho vychází takovéhle patlaniny.
V mladosti jsem měl představy, že budu "plout" vesmírem k jiným
hvězdám.
Byla to dobrá představa.

A co myslíš, vystihovala skutečnost?

"náboženské představy a příběhy správně
vystihují skutečnost"

Raději to nekomentuji

Co myslíš, vystihoval refrén nejznámější písničky od Karla Kryla
Prší a venku se setmělo, tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo, bratříčku, zavírej vrátka.
správně (či přesně) skutečnost?
ad soucet:
tvrdis, ze tyto predstavy "správně vystihují skutečnost", ale predtim jsi
napsal, ze tato vira "nemusí být pravdivá" - to je logicky protimluv, protoze
skutecnost je z definice to, co je pravdive / pokud neco vystihuje skutecnost,
je to pravdive - pokud to neni pravdive, skutecnost to nevystihuje.. pokud trvas
na tom, ze predstava "vystihuje skutečnost", i kdyz neni pravdiva, pak pouzivas
slovo "skutečnost" jako prazdny signifikant - jinak tva vyzva, abych
"nevkládal svůj obsah", je jen tvuj intelektualni alibismus, protoze ja do
tvych textu nic nevkladam, ale jen v souladu s elementarni logikou poukazuju na
to, ze v nich nic neni - pokud tva "správná představa" nema pravdivostni
hodnotu, je to jen literarni fikce, ktere se odmitas vzdat
Poslyš, naposledy tě nabádam k tomu, abys četl výhradně to, co píšu a nic si do toho nevkládal. Můj výrok "nemusí být pravdivá" se vztahoval na víru obecně, protože jsem ho použil při popisu toho, co člověk míní tím, když řekne, že něčemu věří (míní tím, že něco bere jako skutečnost, jako pravdivé, reálné). Tedy vztahoval se obecně k víře a nikoliv na tuhle konkrétní víru. Nesnaž se hledat za každou cenu nedostatky u druhého.
ad soucet:
tvoje klickovani mezi "obecnou vírou" a "vystihováním skutečnosti" je jen
alibismus, takze tvuj zmatek budu velmi rad formalizovat, aby vynikla jeho
vnitrni absurdita.. tvrdis, ze predstava P spravne
vystihuje skutecnost S - ve vyrokove logice plati
implikace: pokud P vystihuje
S, pak ma pravdivostni hodnotu "pravda
(1)" - pokud odmitas konstatovat, ze P je
pravdiva, pak nutne popiras, ze vystihuje skutecnost - nemuzes mit oboji
soucasne, aniz bys porusil zakon sporu.. pokud tvuj vyrok
V o vire "obecně" nema pravdivostni hodnotu, je to
jen prazdna mnozina - pokud ale o sve "konkrétní" vire tvrdis, ze "vystihuje
skutečnost", pak se te ptam: ktera konkretni vira ma tedy pravdivostní hodnotu
1 (pravda)? a hlavne, jakou nezavislou metodu verifikace
pouzivas k odlisení sve "správné skutečnosti" od ciziho bludu, kdyz oba
subjekty to "berou jako reálné"?
p.s. jinak tve "nabádání", abych do toho "nevkládal obsah", je komicke –
pouze odhaluji, ze tva logicka impotence ti nedovoluje udrzet ani elementarni
vnitrni konzistenci