Je třeba uvážit:
Rozsudek odsouzení nad Amálekovci byl vynesen již dlouho předtím, ale byli ušetřeni, dokud nenaplnili míru svých hříchů. Byl to nejstarší protivník (Dt 25,18; Ex 17,8-16), odvěký a neúnavný nepřítel Izraele (Nu 14,45; Soud 3,13; 6,3), který za pět set let, jež uplynuly od vyřčení jeho záhuby, nelitoval své hořké a nespoutané nenávisti. Jako národ kočovných zvyků/mravů byli stejně loupeživí a nebezpeční jako beduínští Arabové, zejména pro jižní kmeny. Národní zájem vyžadoval a Bůh jako král Izraele nařídil, aby byl tento veřejný nepřítel odstraněn. Jejich zničení mělo být bez výhrad a výjimek.
U Amálekovců se to nepřátelství dědilo z otce na syna, ten národ byl zkažený už v základu, bez ochoty se hodit do normálu. A jinak i nemluvňata se rodí v hříchu (Ž 51,7) a proto podléhají Božímu hněvu (Ef 2,3) a smrti (Ř 5,12.14).