,
Ze sborníku Naše víra (církevní schválení: Apoštolská administratura, Praha, č. 107/74 z 1. února 1974 - je to tedy katolickou církví schválený text)
Dědičný hřích
O tomto tématu se nyní velice diskutuje. V souvislosti s pojmem "dědičný hřích" je třeba si všimnout několika skutečností. Na jedné straně si dnes více než kdy jindy uvědomujeme společenství všech lidí. Poznáváme, jak jsou lidé spolu vzájemně spojeni, ve štěstí i v neštěstí. Jediný diktátor nebo skupina několika lidí může vtáhnout značnou část světa do strašlivé války. Ale i rozvrat jediné rodiny může na několik generací neblaze ovlivnit její potomstvo. Vždyť o některých okolnostech, které mají vliv na celý život člověka, se rozhoduje již před jeho příchodem na svět. Narozením se určuje příslušnost člověka k některému národu, zaměření jeho výchovy a mnoho jiného.
Zároveň však, a dnes snad mnohem více než jindy, nejsme ochotni brát na sebe vinu, kterou spáchal někdo jiný. Často uvažujeme o tom, jak k tomu lidé dnes přijdou, že kdysi první člověk přetrhal svá pouta s Bohem. I tento hřích chápeme většinou jako soukromou věc mezi Bohem a tím jediným člověkem.
V souvislosti s tím musíme poznamenat, že výraz "dědičný hřích" nevyjadřuje šťastně to, oč jde. Hříchem zpravidla rozumíme osobní čin, a tím "dědičný hřích" není. Zde totiž nejde o hřích, kterého se kdysi kdosi dopustil a který se dnes přičítá všem. Nejde přitom ani o nějakou dědičnost v biologickém smyslu. Jde spíše o jakési dědictví, do něhož vstupujeme tím, že jsme lidé. Je to stav ne nějakého aktivního překročení zákona, nýbrž stav, kdy se nedostává něčeho, co bychom podle Boží vůle mohli a měli mít.
Toto nešťastné dědictví znamená asi toto: lidstvo se dostalo na bludnou cestu, vzdálilo se cíli a vydalo se jiným směrem, než mělo. Patří tedy k člověku, že je poznamenán hříchem. Od počátku lidstva až dodnes lidé odporovali a odporují Boží vůli. Adamův hřích není tedy nějaká vzpomínka na minulost, ale je v nás samotných. Všichni se rozhodujeme pro Adama a jeho hřích. (Hebrejské Adam znamená člověk.) Adamovým hříchem upadl každý člověk v moc hříchu. V tomto smyslu přechází Adamův hřích, jako nákaza, na celé lidstvo. Všichni jsme lidé jako on, a proto jsme podrobeni hříchu. Co je charakteristické pro celé lidstvo, zkonkretizoval biblický autor v jednom jedinci, Adamovi. Adam je zároveň příčina a prototyp našeho stavu. Otázka fyzického původu od Adama, případně zodpovězení otázky, zda lidstvo pochází z jednoho nebo více párů lidí, jsou z tohoto hlediska nepodstatné a na této skutečnosti nic nemění. Líčení Starého zákona o hříchu prvních lidí je napsáno v obrazné řeči. Naukou víry je skutečnost hříchu od počátku lidských dějin.
1
