Obávám se, že jsi byl podveden. V GW 9/I je znění odstavce 165
takové:
Co je negativně donchuanismus, může jako pozitivum znamenat smělou,
bezohlednou mužnost, ctižádostivost po nejvyšších cílech; použití síly
proti každé hlouposti, zarytosti, nespravedlnosti a lenosti; ochotu k oběti
pro to, co bylo poznáno jako správné, která hraničí s hrdinstvím;
vytrvalost, nezlomnost a houževnatost vůle; zvědavost, která se neleká ani
záhad světa; konečně revolučního ducha, který svým bližním staví
nový dům nebo dává světu jinou tvář.
Zde je na důkaz screen z německého znění.
V GW 11 má odstavec 12 takovéto znění:
Protože každá neuróza souvisí s nejintimnějším životem člověka,
bude mít pacient vždy určité zábrany, má-li přesně popsat všechny
okolnosti a komplikace, které původně způsobily, že onemocněl. Ale proč
by o tom neměl být schopen svobodně hovořit? Proč je úzkostný nebo
bázlivý či stydlivý? Důvod je v „pečlivém respektování“ určitých
vnějších faktorů, které se nazývají veřejné mínění nebo úctyhodnost
či dobrá pověst. A i když důvěřuje svému lékaři, když se už před
ním nestydí, bude se zdráhat, nebo se dokonce bát přiznat určité věci
sám sobě, jako by bylo nebezpečné uvědomit si sám sebe. Máme obvykle
strach z oněch věcí, které se zdají být uchvacující a přemáhající.
Ale existuje v člověku něco, co je silnější nežli on sám? Nesmíme
zapomínat, že každá neuróza je provázena určitou demoralizací. Pokud je
člověk neurotický, ztratil důvěru k sobě samému. Neuróza je
pokořující porážka a jako takovou ji také pociťují i ti lidé, kteří
si nejsou zcela nevědomi své vlastní psychologie. A člověk tuto porážku
utrpěl od něčeho, co je „neskutečné“. Lékaři pacienta patrně už
dávno ujistili, že mu nic není, že nemá žádnou skutečnou srdeční
chorobu, žádný skutečný karcinom. Jeho symptomy jsou jen jeho představami.
Čím více neurotik věří, že je „malade imaginaire“ (zdravý nemocný),
tím více proniká celou jeho osobnost pocit méněcennosti. „Jsou-li mé
symptomy jen mé představy,“ řekne, „kde jsem k těmto prokletým
představám přišel a proč si takový nesmysl pěstuji?“ Je vskutku
dojemné mít před sebou inteligentního muže, který člověka téměř
úpěnlivě ujišťuje, že má rakovinu střev, a který jedním dechem
sklíčeným hlasem vysvětluje, že přirozeně ví, že jeho rakovina je jenom
imaginární záležitostí.
Tady bohužel nemám německou verzi, tak ti můžu na důkaz poskytnout
screen z anglické nebo české verze, pokud to budeš požadovat.
Ani v jednom odstavci se nenachází tvá slova, která tvrdíš, že tam
jsou. Jestli ti můžu poradit, tak nečerpej informace o Jungovi z
ezoterických/duchovních "nadšeneckých" webů nebo jůtubových videí,
protože tam se o Jungovi vysloveně lže, jak jsem se sám před časem
přesvědčil. Existují jůtubové kanály, které jakoby šíří Jungovo
myšlenky (Jungovu moudrost apod.) a podporují to Jungovými pseudocitáty.
Celé je to podvod, kdy se své vlastní vidění světa pokouší zaštítit
nějakou autoritou a vymýšlí si, že tohle a tohle pronesla.
Kniha Naturerklärung und Psyche, společné dílo Junga a Puliho, nemá
číslované odstavce. Není ani zařazena do GW (ty číslované odstavce
mají). Nakonec odstavec 960 by se asi do knížky s 240 stránkami těžko
vešel. Nejspíš jsi ale mínil odstavce 960-967 v GW 8, v němž je tato
knížka obsažena pod názvem Synchronizität als ein Prinzip akausaler
Zusammenhänge (Synchronicita jako princip akauzálních souvislostí.).
Co se týče obsahu, Jung tam sice opravdu mluví o psycho-fyzickém kontinuu,
ovšem nepovažuje za něj kolektivní nevědomí, jaks tvrdil. Míní tím
prostou věc: že psýché a fýsis (duch a hmota) jsou dva póly jedné a
téže věci. Nejsou to od sebe oddělené skutečnosti či existence, nýbrž
ontologicky jsou to jen dva různé projevy jednoho a toho samého jsoucna
(nejlépe se to pochopí na lidském organismu, ten taky sestává z tělesné a
psychické složky či "pólu"). Nejsou to tedy nějaké dva "světy", hmotný a
mimohmotný (zásvětní, metafyzický), nýbrž je to jeden svět, jedna
jediná skutečnost či existence, a pro její pojmenování používá
alchymický termín Unus mundus, protože ta myšlenka není nová. Neoznačuje
tu pochopitelně nic za transcendentní, nýbrž jen konstatuje, že příčina
synchronistických jevů je transcendentální (takový je onen smysl, který
psychickou a fyzickou událost propojuje).
A já ti říkám, že v Definicích Jung zcela jasně a výslovně odmítá
metafyzické pojetí jeho používaného pojmu "transcendentní". Je to tak v
souladu jak s konceptem oné funkce, tak i s celým Jungovo dílem, v němž
veškerou metafyziku vysvětluje čistě psychologicky. Nic o scholastice
nepíše, to si tam ty vkládáš, protože nesprávně chápeš Jungovo
výpovědi jako ontologické.
Otto podléhal stejnému klamu, jakému díky nedostatečnému sebeuvědomění
podléháme všichni. To, co Jung psal v té mé předchozí citaci o
primitivech, to platí i na nás, jen v menší míře. Numinózum neoznačil za
nějakou strukturu, už to úplně motáš.
2
1
1
hurá Moskva hoří 
1
