Rozcestník >> Náboženství >> Ateistická společnost

Co je štěstí? Můůůška jenom zlatááá ! Sedněte ignorante !!!
A pro člověka je láska mentálním vztahem k předmětu své lásky.
Někdo miluje vánoce, jiný smažené jelito, další boha, jahody, pivo, anděly, auto .... ale i násilí, sexuální hrátky, sadismus, masochismus, potlesk za zdařilý herecký výkon ...
Jsou lidé milující pravdu a nesnášejí lež, podvod a ideologie stojící na hnojišti dějin.
No a lidé se také někdy milují vzájemně ve dvojici, v trojici ... nejhlubší láska je bezesporu ta mateřská k plodu své dělohy.
Láska k Červené Karkulce, Sněhurce a k Popelce, že k bohovi má také své oprávnění, jako láska holčičky ke své panence, ke koťátku, ke štěňátku.
Uvědomme si, že láska je dočasný vztah k předmětu lásky, není stabilní, ba naopak může vyšumět a nebo se dokonce zvrátit v nesmiřitelnou nenávist.

A pro člověka je láska mentálním vztahem k předmětu své lásky. Někdo miluje vánoce, jiný smažené jelito, další boha, jahody, pivo, anděly, auto .... ale i násilí, sexuální hrátky, sadismus, masochismus, potlesk za zdařilý herecký výkon... milý zlalý - láska nie je milovat neco, někoho!...t.j.láska nie je milování, zalíbení, prejav zalíbení, poztívny cit k niekomu/niečo­mu...láska je božská cnost, je to samotná entita Boha! - lebo Boh je láska!...a Boh ju človeku dáva podľa toho, ako si ju kdo zaslúži: - ako miluje Boha a blížneho!

Láska nemusí být nutně jen dočasný vztah, může být i trvalým postojem vůči objektům.

ad visitor77:
tvrzeni, ze "Bůh je láska", je pouze semanticka tautologie - vzal jsi biologicky proces (emoci), dal jsi mu velke pocatecn pismeno a prohlasil ho za entitu.. to neni dukaz Boha, to je jen tva neschopnost rozlisit mezi biologii a mytologii - pokud je Buh laska, pak nepotrebujeme slovo Buh – staci nam endokrinologie a sociologie - tvuj koncept Boha, ktery "přichází a odchází" podle "kvantity lásky", dela z tveho Stvoritele pouhy reaktivni stin lidskeho chovani - pokud se tva entita chova jako termostat citu, pak neni absolutni, ale je jen subjektivni projekci tveho vlastniho mravniho citeni

tvrzeni, ze "Bůh je láska", je pouze semanticka tautologie - vzal jsi biologicky proces (emoci), dal jsi mu velke pocatecn pismeno a prohlasil ho za entitu.. to neni dukaz Boha, to je jen tva neschopnost rozlisit mezi biologii a mytologii ...nemiešajte tam tautologii! výraz "Boh je láska" nemá to nič spoločné s biológiou, ani so žiadnou prírodovedeckou vedou, ani s humanitnou vedou...výrok "Boh je láska" tvrdí, že láska nie je len vlastnosťou Boha, ale jeho samotnou podstatou, je v identite lásky, inak sa Boh nedá pochopiť, ...a láska je aj vnútorným prejavom človeka, ktorá sa prejaví vo vonkajšom pôsobení - je prejavom človeka, ktorý miluje...
...Boh je teda vo vlastnej podstate láska, je to v biblickom texte Jánovom (1 Jn 4, 16 - a Jan to mal/správu od Krista), a kto myslí, vie, že je to pravda - stačí sledovať ľudí, ktorí milujú, a porovnať s tými ktorí nemilujú...takže láska je láska, je to Boh v nás, - iste, má prejavy v citoch, ovplyvňuje city, a tak i sekundárne biochémiu...

ad visitor77:
tvrdit, ze "Bůh je láska" nema nic spolecneho s vedou, ale vzapeti dodat, ze "sekundárně ovlivňuje biochemii", je logicky zkrat - pokud tva metafyzicka entita zasahuje do hormonalnich hladin, pak se stava soucasti biologicke kauzality a podleha empirickemu zkoumani - ty se vsak meritelnosti bojis, a tak radeji popiras vedu, kterou se zastitujes - zoufaly uprk do iracionality.. jinak tvuj vyrok, ze "láska je identitou Boha", je stale jen prazdna tautologie - pouze jsi biologickemu afektu (lasce) dal nove jmeno (Buh) a tvaris se, ze jsi neco vysvetlil..

záleží co chápeme pod pojmem láska v bezpodmíněném a absolutním smyslu. Láska by měla být pomáhající, podněcující k růstu, přející a vedoucí k pokoji a harmonii obecně... tedy nejen já a někdo či něco nýbrž já celé prostředí, společnost, ekologie , lidé kolem etc. Je to síla která sjednocuje a harmonizuje společenství nejen lidské, ale i přírodu, vytváří podmínky pro rozvoj každého etc. Vždycky budou omyly a pády, nemoci, nezdary protože to ke společnosti patří. Ale láska pomáhá to překonat v dlouhodobém měřítku a i když někoho potkávají rány, s pomocí a podporou druhých i vlastním vnitřním růstem (a lásky obecně) se dá dohromady.

ad ratka:
to, ze je laska v dlouhodobem meritku uzitecna pro spolecnost, ekologii nebo vnitrni rust, vypovida pouze o evolucni vyhodnosti altruismu, nikoliv o existenci nadprirozene entity.. uzitecnost konceptu neni dukazem jeho pravdivosti - i vira v neexistujíciho ochrance muze cloveku pomoci "překonat rány", ale to z nej nedela ontologicky fakt - pouze jsi vzala soubor pozitivnich lidskych interakci a socialnich fenomenu a nalepila na ne etiketu "Bůh" - pokud je jen synonymem pro "všeobecné dobro a harmonii", pak je termin Buh nadbytecny a slouzi jen jako poeticky parazit na sociologii a psychologii

rozumím pod tím soubor hodnot a akceptace těchto hodnot společenstvím.

Kdysi to bylo tak, že když se setkali dva zcela cizí lidé, třeba ze zcela cizích zemí, ptali se jeden druhého jak je jejich víra... aby věděli jak si mohou důvěřovat. Tedy nejde o nadbytečnou záležitost nýbrž veřejnou deklaraci hdonotového žebříčku.

Když jsem pobývala určitou dobu z rodinných důvodů v Singapuru, žila zde různá společenství a každé se hlásilo k nějakému spirituálnímu směru. Byli zde taoisté, muslimové, buddhisté, hinduisté, křesťané katolíci i jiné směry ... a každý deklaroval kam patří. Kdyby nepatřil nikam, tedy byl ateista, bylo by to známkou jeho duchovní chudoby... že se nezajímá o hodnotový systém, že nemá žádný veřejně akceptovatelný spirituální směr nebo že ho tají.

říct, že nejsem nic... nemám žádné duchovní zaměřený bylo divné a nikdo, opravdu nikdo si nemyslel že duchovní příslušnost je nějaký parazit na sociologii či psychologii. Podotýkám že vše byli vzdělaní lidé, lékaři či jinak vysokoškolsky vzdělaní lidé...u nás kdekdo označí věřícího za debila či nemyslícího parazita.

ad ratka:
to, ze se lide v historii ptali na viru, aby si "mohli důvěřovat", je prosta kmenova signalizace hodnot - deklarace prislusnosti k nabozenstvi funguje jako socialni zkratka (proxy), nikoliv jako dukaz existence bozstva - pokud si dva lide duveruji, protoze oba veri v neviditelneho ochrance, nevypovida o pravdivosti daneho dogmatu.. jinak atheista nepotrebuje vnejsi berlicku v podobe "spirituálního směru" k tomu, aby vlastnil eticky kompas - ti, kteri se domnivaji, ze bez nabozenske nalepky je clovek "nic", je jen teologicky kolonialismus, ktery upira integritu kazdemu, kdo odmita uctivat subjektivni modely.. jinak vzdelani neni imunita vuci socialnimu konformismu nebo emocionalni potrebe po transcendenci - i vzdelany clovek muze podlehnout autosugesci, pokud je to v jeho kulture normou

několikrát jsem psala že důkaz neexistuje. samozřejmě je možné se vymezit vůči jakémukoliv spirituálnímu směru, ale nebývá to obvyklé

tvrdit, ze "Bůh je láska" nema nic spolecneho s vedou, ale vzapeti dodat, ze "sekundárně ovlivňuje biochemii", je logicky zkrat ..treba rozlišovať, čo je podstatné, a čo je následok,..."Boh je láska" je podstata - a to, že jeho láska je prenášaná na človeka, to je už následné, sekundárne. a to následné má vplyv na city, citové vnímanie, a tak pochopiteľne nepriamo i na biochémiu, dokonca i na imunitu, a už sa vie, že i na genetiku...

ad visitor77:
.."treba rozlišovať, čo je podstatné, a čo je následok,..."Boh je láska" je podstata - a to, že jeho láska je prenášaná na človeka, to je už následné, sekundárne. a to následné má vplyv na city, citové vnímanie, a tak pochopiteľne nepriamo i na biochémiu, dokonca i na imunitu, a už sa vie, že i na genetiku"..
pokud tvrdis, ze "Boží láska" ma detekovatelny vliv na imunitu a genetiku, pak jsi prave z Boha udelal biologicky cinitel - pokud existuje prenos informace z metafyzicke sfery do tve DNA, musi existovat meritelny mechanismus tohoto prenosu - pokud jej nedokazes definovat, pak jen nahrazujes vedu magickym myslenim.. to, ze se verici clovek citi lepe (placebo efekt, socialni koheze apod.) a nasledne ma lepsi imunitu, neni dukazem "Boží lásky", ale zcela standardni psychosomatickou reakci

pokud tvrdis, ze "Boží láska" ma detekovatelny vliv na imunitu a genetiku, pak jsi prave z Boha udelal biologicky cinitel...ne! základ, podstata, prvotný fakt je, že "Boh je láska!" - ale vzhľadom na to, že Boh je v tých, ktorí milujú, vyvoláva sekundárny vplyv na psychiku, a tá ovplyvňuje aj samotný metabolizmus človeka, hlavne CNS nervový systém vyvoláva rôzne pozitívne city, emócie, špecifický psychický stav...prvotný princíp je "Boh je láska", ale následok na človeka je zmena emočného stavu a následne vplyv na metabolizmus/bi­ochemii človeka, a len človeka...

ad visitor77:
pokud pripoustis, ze zmena emoci ovlivnuje CNS a metabolismus, pak mas kompletni materialni vysvetleni - vkladat pred tento proces tvou neprokazatelnou entitu (Boha) je logicky nadbytecne - pokud mechanismus funguje skrze psychiku a chemii, tvuj "prvotní princip" je jen metafyzicky parazit, ktery k popisu reality vubec nepotrebujeme.. pokud tvuj Buh "vyvolává" vliv na psychiku, musi existovat prevodnik mezi metafyzikou a neurony - kde dochazi k te interakci? v synapsich? v kodovani proteinu? pokud tento "přeskok" z nehmotna do hmoty nedokazes detekovat, pak tvuj "prvotní fakt" není fakt, ale dogmaticka sugesce - v uzavrenem systemu energie/hmoty neexistuje nasledek bez materialni priciny.. znovu jen redefinujes lidskou schopnost empatie na "Boha v nás", coz neni poznani, ale teologicky kolonialismus - snazis se ukrast biologicky proces a nalepit na nej nabozenskou etiketu, abys zachranil svuj nefunkcni system

...pokud tvuj Buh "vyvolává" vliv na psychiku, musi existovat prevodnik mezi metafyzikou a neurony - kde dochazi k te interakci? v synapsich? v kodovani proteinu?...
...je to zaujímavá otázka, na to nikto presne neodpovie, - ako Boh v entite lásky ovplyvňuje psychický stav človeka - je to v moci Boha, lebo Boh je v tých, ktorí milujú, integruje sa do celého organizmu, a tak vplýva na organizmus v celku, a tak i na jeho genetiku, biochemii, i imunitu...
...Biblia hovorí, že ten, kto sa naplní Bohom - Duchom Svätým, sa celostne mení v psychike (ide o tzv. obrátenie, metanoiu, zmena celkového stavu človeka - ide o zásadný obrat v živote človeka, kedy dochádza k prehodnoteniu doterajších postojov a hodnôt...
...v kresťanskom kontexte sa metanoia najčastejšie prekladá ako pokánie - nejde však len o ľútosť nad činmi, ale o celkovú duchovnú obnovu a odklon od starého spôsobu života smerom k Bohu, a tak je zmena života vo všetkom - v prístupe k Bohu i k človeku - ide teda o akúsi "kvalitatívnu" zmenu organizmu vplyvom Boha (v Duchu Svätom) v nás, a tak i následne k zmenám v jeho metabolizme (hlavne v v produkcii niektorých "hormónov šťastia") - v neurológii, v neurochémii, s následkami na metabolizmus...

ad visitor77:
pokud tvrdis, ze tva entita ovlivnuje genetiku a metabolismus, ale odmitas definovat fyzikalni korelat teto interakce, tak rezignujes na vedu - v biochemii neexistuje "kvalitativní změna organizmu" bez kvantitativni zmeny v molekularni strukture - tve odvolavan se na "moc Boha" je jen semanticky azyl pro tvou ignoranci.. tvrdit, ze Buh men psychiku skrze "naplnění Duchem", je opet jen kruh v dokazovani - to, co ty nazyvas "metanoiou", je v neurovede standardni zmena neuronalni plasticity vyvolana sugesci, socialnim tlakem nebo kognitivnim preramovanim - vkladat do tohoto procesu "Ducha" je logicky nadbytecne – tvuj Buh je zde jen metafyzickym parazitem na prirozene schopnosti mozku menit sve nastaveni.. jinak tvrdit, ze Buh ovlivnuje "hormony štěstí", je fakt sileny - pokud by k teto produkci dochazelo vlivem nehmotne entity, muselo by dochazet k poruseni zakona o zachovani energie v synapsich - jelikoz nic takoveho nepozorujeme, je tvuj tichy gentleman jen biochemicky podminenou halucinaci

domnívám se že nedostatek lásky může vyvolávat různé genetické změny, které se předávají z generace na generaci ve formě úzkostných poruch.

Studii neznám, ale zajímá se tématem epigenetika.
Tohle říká ai.
Nedostatek lásky, citelné citové odloučení nebo trauma v dětství ovlivňují genetiku nikoliv změnou samotné sekvence DNA, ale prostřednictvím epigenetiky – mechanismu, který určuje, které geny budou aktivní a které „ztichnou“. Dlouhodobý stres z nedostatku bezpečí a lásky může změnit způsob, jakým tělo čte genetické instrukce, což má dopad na duševní i fyzické zdraví.
Změny v genové expresi způsobené nedostatkem lásky a traumatem se mohou přenášet i na další generace (transgenerační přenos traumatu).

Přičemž nedostatek lásky či citové strádání se může projevit jako negativní vlid nejen v dětství nýbrž i v průběhu života a způsobit úzkosti či deprese, nebo alergie, které zdedí potomek.

ad ratka:
epigenetika popisuje, jak materialni faktory (kortizol, oxytocin, neurotransmitery) ovlivnuji methylove skupiny v DNA - to, co nazyvas "nedostatkem lásky", je v biologii meritelny stav biochemicke deprivace - vkladat do tohoto ciste materialniho a evolucne popsaneho procesu "Ducha" nebo "Boha" je logicky nadbytecne.. pokud mechanismus transgeneracniho prenosu traumatu funguje skrze epigeneticke markery vyvolane stresem, pak je tvuj Buh v teto rovnici opet jen metafyzickym parazitem - k popisu aktivace genu nepotrebujeme stvoritele, staci nam endokrinologie - pokud mechanismus staci k vysvetleni nasledku, je jakakoliv nadprirozena pricina ontologicky nulova

to si nedovedu představit, jak laboratoř či endokrinologie nahradí nedostatek lásky či odstraní mechanicky deprivaci.

Podle mě je možná náprava jen a pouze láskyplným zacházením či hledáním (intenzivním) jak tyto defekty lásky naplnit. Nikoliv že si dám nějaký lék nýbrž že tuto lásku doopravdy pocítím a tím se vymaním z působení deprivace či úzkostí. To že mi (teoreticky) někdo řekne že je to biochemický efekt a mám jít za endokrinologem pro léky mi nijak nepomůže.

Bůh je láska, tedy nedotatek lásky je nedostatek Boha. LIdé si stěžují, že ten a onen je nemiluje, že zažívají depresivní či úzkostné momenty a přitom odmítají lásku (Boha). Jsou zaseknutí sami v sobě.

Bůh je láska, tedy nedotatek lásky je nedostatek Boha....áno, všetky problémy človeka v tomto svete je nedostatok lásky, niekedy akoby ani láska neexistovala - vieme dobre, že nedostatok lásky znamená svojím spôsobom aj deštrukciu psychiky, metabolizmu, imunity, a následne i choroby - i nádorové, i v krajnom prípade i sebevražda...je to zaujímavé, ako láska ovplyvňuje život človeka po všetkých stránkach - v nedostatku lásky k sebe, k iným, vedie aj k sebevraždám, k eutanázii, ako to čítame v posledných dňoch u danej slečny v Španielsku - čítal som jej prípad - len nedostatok lásky (viacnásobné znásilnenie, neláska od rodičov, blízkych) - proste duchovný kolaps slečny, ktorá požiadala o eutanáziu, a španielsky právny systém eutanáziu povolil, čo je podivuhodné..­.stačila jej len trochu lásky od rodičov, príbuzných, priateľov, a veci by šli inou cestou...láska zachráni všetko, lebo je v nej integrovaný Boh...

Domnívám se že tak jednoduché to není, rodiče ji milovali i přátelé. Ještě před znásilněním měla slečna velké problémy, asi byl ai autistka... bylo tam toho víc, znásilnění to zhoršilo. Ani milující rodiče nepomůžou pokud sám člověk si nechce nechat pomoc.

ad ratka:
to, ze k vymaneni se z uzkosti potrebujes "lásku doopravdy pocítit", je fakt o zpusobu aktivace tve biochemie - laskyplne zachazeni je vnejsi podnet, ktery tvemu mozku spousti kaskadu neurotransmiteru.. skutecnost, ze tento proces vyzaduje interpersonalni kontakt a nikoliv jen tabletu, je evolucne dany mechanismus socialnich savcu, nikoliv dukaz metafyzickeho zasahu.. pokud se pusobeni Boha projevuje vyhradne skrze standardni psychosocialni interakce, pak je v popisu reality redundantni - k popisu vyleceni z deprivace skrze lasku staci psychologie a biologie

To nepopírám že postačí, neznám nějaké vědecké studie které by sledovali jaká metoda je účinnější. Zda stačí psycholog a biolog nebo zda úzkostný či deprivovaný člověk musí opravdu lásku pocítit, prožít, mít. A láska jak jsme si řekli je Bůh.

"Pokud z Boží lásky vyplývá morální požadavek na lásku k bližním, tak proč je ve světě tolik zla a je hlavně v krajinách, které se deklarují jako křesťanské??"

"Toho samého Boha mají Židé i Muslimové."

Takže s tou Boží láskou to bude asi nějak jinak, než ji tady prezentuješ.

Pokud z Boží lásky vyplývá morální požadavek na lásku k bližním, tak proč je ve světě tolik zla a je hlavně v krajinách, které se deklarují jako křesťanské...ide o to, aký je to v danej viere/náboženstve Boh, a vieme, že je rôzny, rôzny jeho výklad...pravdivý výklad samotnej entity Boha, že je láska, je len v Písme NZ (1 Jn 4, 16)...židia, moslimi nič také nemajú, oni majú iný výklad Boha...to, že je toľko zla - i v kresťanstve, je to vždy záležitosť dešpektu Biblie-Božieho slova a Bohu, vzťahu k Bohu, ponímanie Boha - teda dešpekt tej viery, ktorá je pravdivá...dne je všeobecný odpad od viery v Boha i v kresťanstve, viera sa liberalizuje, dešpekuje, prvotné sú osobné, štátne, globálne záujmy, a vzťah k Bohu je na okraji...

protože ti lidé jsou zmítani světskými potřebami, touhami a žádostmi, často hněvem lítostí či ukřivděností. Jejich myšlení je ovlivněno pokřiveným pocitem spravedlnosti a nároku, že na něco mají nároka a chtějí to i za cenu že to seberou jiným.

Co se týče válek na arabských územích, tam je historicky nevraživot a zášť... asi to byl způsob jak kmen přežil, uvnitř drželi pohromadě ale konkurovali si navzájem. Takhle je to dodnes.